David Krojanker

Krojanker se narodil v jeruzalémské čtvrti Rechavja, kde také vyrůstal.[1] Jeho otec, dr. Gustav Krojanker, byl německý sionistický aktivista a žurnalista. Jeho matka, dr. Edith Krojanker, byla právničkou ve veřejném sektoru.[2] Když mu bylo šest let, jeho otec zemřel na rakovinu.[3]

Navštěvoval střední školu nacházející se vedle Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a v letech 1958–1961 sloužil ve výsadkářské brigádě Izraelských obranných sil.[3][4] Krojanker studoval v letech 1963–1968 na Architectural Association School of Architecture v Londýně.[5] Po návratu do Izraele pracoval jako architekt ve firmě Davida Resnicka v Jeruzalémě a v roce 1970 přešel na oddělení urbanismu na jeruzalémský magistrát, které vedl politolog Meron Benvenisti.[2][4][5] V letech 1973–1981 pracoval v různých odděleních magistrátu, která se zabývala strategickým plánem rozvoje.[5]

Díky specializaci na památkou péči začal dokumentovat historické a architektonické záznamy Jeruzaléma, čímž chtěl zvýšit povědomí veřejnosti a podpořit úsilí o zachování památek. Mezi mnoha kampaněmi za záchranu historických budov se podílel také na boji za záchranu budovy školy Talitha Kumi v centru Jeruzaléma. I přes tuto snahu byla nakonec škola v roce 1980 zbourána; Krojanker byl členem týmu, který navrhl památník zbourané školy s použitím částí původní fasády.[2] Krojanker se zasloužil o úspěšnou záchranu a obnovu Tichova domu.[3][6]

Památník budovy školy Talitha Kumi

Na podporu veřejných kampaní napsal Krojanker sérii bukletů, které upozorňují na „architektonickou a historickou hodnotu ulic a budov“.[7] Tato série měla takový ohlas, ze začal dokumentovat historii a architekturu Jeruzaléma do velkoformátové knižní série a každý druhý rok vydal jednu knihu.[8] Pracoval pro Jeruzalémský institut pro izraelské studie,[8] kde se v roce 1981 stal historikem architektury a dokumentátorem.[2][4] V roce 1994 dokončil sérii nazvanou Architektura v Jeruzalémě, kde prvních pět pětisetstránkových svazků popisuje architekturu v jeruzalémském Novém Městě a poslední svazek popisuje budovy a ulice ve Starém Městě. Pouze první svazek byl přeložen do angličtiny (pod názvem Jerusalem Architecture), francouzštiny, němčiny a italštiny.[9] Těchto šest svazků položilo základ pro dalších 15 velkoformátových knih.[10]

K roku 2010 napsal více než 30 knih o jeruzalémských čtvrtích a budovách, z nichž 20 se stalo bestsellery.[4][8] Jeho práce jsou ilustrovány historickými fotografiemi, mapami, náčrtky a původními plány ulic a čtvrtí.[2] Jeho manželka Leora mu pomáhá při úpravách a korekturách textů.[2]

Díky svému výzkumu shromáždil největší soukromý archiv literární a obrazové dokumentace na světě týkající se jeruzalémské architektury.[2][11] Jeho archiv obsahuje historické fotografie, kresby, dokumenty, nákresy, mapy a novinové výstřižky. Jeho archiv je rozdělen do třech tematických oblastí:

• čtvrti, ulice a budovy,
• architektura/plánování (např. památková péče, architektonické styly, architektonické detaily a životopisy architektů) a
• stavební procesy (včetně demolic, nové výstavby a strategického plánu rozvoje).[5]

Krojanker je také kurátorem výstav, přednáší a provádí exkurze zaměřené na architektonické dědictví Jeruzaléma.[4]

Krojanker otevřeně kritizuje zchátralost budov v Jeruzalémě, která je způsobena chudobou a zanedbáváním.[7][8] Kritizuje také židy vyznávající ortodoxní judaismus, jejichž nižší socioekonomická úroveň podle něj způsobila nedostatek estetiky v ortodoxních čtvrtích[2] a oslabila ekonomiku tím, že si vynutila odchod kin a „zajímavých obchodů“ z centra města.[3][7]

Krojankerův výzkum byl kritizován pro svůj „nostalgický tón“[2] a vyloučení „novějších architektonických jevů, jako je vliv bezpečnostní bariéry“.[2] Bylo mu také vyčítáno stranění zájmům radnice a nemovitostních developerů. Společnost Alrov Group, která realizovala projekt obnovy čtvrti Mamila, financovala jeho knihu Mamila: Pýcha, pád a obnova. Čtvrť Alrov-Mamila (2009) a kniha o kampusu Hebrejské univerzity v Jeruzalémě ve čtvrti Giv'at Ram vznikla na žádost univerzity.[12]

V roce 1969 se oženil s Leorou Farkaš-Himzli.[5] Mají dvě dcery.[13] V roce 2012 se manželé přestěhovali do Tel Avivu.[11][13]

• Cena Teddyho Kolleka za celoživotní dílo (2006)[14]
• Cena Jakir Jerušalajim (2010)[1][4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Kroyanker na anglické Wikipedii.

• Webové stránky
• "Jerusalem's Built Heritage: The City's Architecture – Periods and Styles" Přednášející: David Krojanker, červen 2000