David Foster Wallace

Wallaceův první román The Broom of the System z roku 1987 si vydobyl mezinárodní pozornost a kritické uznání. Caryn Jamesová z The New York Times román nazvala „manickou, humánní, extravagantní záležitostí“, která „přímo čerpá z bohaté románové tradice, kterou tvoří díla jako Franchiser Stanleyho Elkina, V. Thomase Pynchona a Irvingův Svět podle Garpa“.[11]

V roce 1991 začal Wallace vyučovat literaturu jako asistent na Emerson College v Bostonu. O rok později získal na přímluvu svého kolegy a příznivce Stevena Moorea místo na katedře angličtiny na Illinois State University. Roku 1991 také začal pracovat na druhém románu Infinite Jest. První verzi odevzdal svému redaktorovi v prosinci 1993. Úryvky z románu postupně vycházely v průběhu roku 1995. Kniha se dočkala vydání roku 1996.

V roce 1997 Wallace obdržel MacArthurovo stipendium. Tentýž rok získal za povídku z knihy Brief Interviews with Hideous Men („Krátké rozhovory s odpornými muži“) knižní cenu Aga Khan Prize for Fiction udělovanou redaktory literárního magazínu The Paris Review.

V roce 2002 se Wallace přestěhoval do Claremontu v Kalifornii. Na zdejší Pomona College působil jako profesor angličtiny a tvůrčího psaní. Každý semestr vedl jeden až dva kurzy a soustředil se na svou tvorbu.

V roce 2005 Wallace vystoupil s proslovem k absolventům Kenyon College v Ohiu. Tato řeč vyšla v roce 2009 v knižní podobě pod názvem This Is Water (slovensky Toto je voda, 2013).[12]

Po celou kariéru byla Wallaceovou literární agentkou Bonnie Nadellová. Michael Pietsch pracoval jako redaktor na knize Infinite Jest.[13]

Nakladatelství Little, Brown and Company ohlásilo v březnu 2009 vydání Wallaceova nedokončeného rukopisu, románu The Pale King. Pracoval na něm před svou smrtí. K vydání román připravil redaktor Michael Pietsch z hotových stránek a poznámek, které po sobě spisovatel zanechal.[14] The Pale King vyšel 15. dubna 2011 a dostalo se mu všeobecně pozitivních ohlasů.[15]

Během své kariéry Wallace publikoval na stránkách různých periodik, například The New Yorker, GQ, Harper's Magazine, Playboy, The Paris Review, Mid-American Review, Esquire a dalších.

Wallace ve své beletristické tvorbě se často pracuje s ironií a metafikcí, typickými prvky postmoderní literatury. Jeho romány často kombinují více vyprávěcích technik a vypravěčů, slang a slovní zásobu z rozličných oborů. Texty zahrnují autorské zkratky a akronymy, rozsáhlá souvětí, vysvětlivky a poznámky pod čarou, často v rozsahu samotného textu.

D. T. Max popisuje Wallaceovo dílo jako „jedinečnou směsici intelektu a horkokrevnosti“[16] často s množstvím lokací a protagonistů v jednom jediném románu. Často se zabývá fragmentací myšlení a vztahem mezi štěstím a nudou.[17] Wallace sám se vyjadřoval, že chce tvořit, morálně vášnivá, vášnivě morální“ díla, která by čtenářům pomáhala „překonávat vnitřní samotu“.[18] V proslovu na Kenyon College popsal lidské podmínky každodenní krize a chronické deziluze.[19]

K Wallaceovu dílu se hlásí jako k inspiraci celá řada spisovatelů, například, mimo jiné Zadie Smithová, Jonathan Franzen, Dave Eggars nebo George Saunders.

Wallace se jako reportér časopisu Rolling Stone zabýval prezidentskou kampaní senátora Johna McCaina v roce 2000[20] a teroristickými útoky z 11. září. Pro Harper‘s Magazine psal mimo jiné o výletních lodích (tak vznikla titulní esej pro jeho první nebeletristickou knihu)[21] . Do časopisu Premiere přispěl texty o Davidu Lynchovi nebo pornografickém průmyslu, v magazínu Gurmet publikoval o humřím festivalu v Maine. Knižními recenzemi přispíval do Los Angeles Times, The Washington Post, The New York Times a The Philadelphia Inquirer.

Herec a režisér John Krasinski režíroval filmovou adaptaci knihy Brief Interviews z roku 2009. Snímek měl premiéru na festivalu Sundance.[24]

Esej „A Supposedly Fun Thing I'll Never Do Again“ („Údajně zábavná věc, kterou už nikdy nehodlám absolvovat“) inspirovala epizodu seriálu Simpsonovi z roku 2012 („Super věc, kterou Bart už nikdy neudělá“).
Podle knihy novináře Davida Lipskyho vznikl film The End of the Tour s Jasonem Segelem v roli Davida Fostera Wallace.[25]

Prvním divadelním ztvárněním Wallaceova díla byla hra z roku 2000 s názvem Hideous Men, kterou adaptoval a režíroval Dylan McCullough. Premiéru měla v rámci International Frindge Festivalu v New Yorku v srpnu roku 2000.

Německé experimentální divadlo Hebbel am Ufer inscenovalo román Infinite Jest. Představení se odehrávalo na několika místech po celém Berlíně a trvalo celkem více než 24 hodin.[26]

V říjnu 2019 se v pražském divadle Na zábradlí uskutečnila premiéra inscenace Krátké rozhovory s odpornými muži, adaptace stejnojmenného souboru povídek.[27]

• The Broom of the System (1987)
• Infinite Jest (1996)
• The Pale King (2011) (nedokončený, publikován posmrtně)

• Girl with Curious Hair (1989)
• Brief Interviews with Hideous Men (1999, česky Krátké rozhovory s odpornými muži, 2018, překlad Martin Pokorný)

• Signifying Rappers: Rap and Race In the Urban Present (1990), společně s Markem Costellem
• A Supposedly Fun Thing I'll Never Do Again (eseje) (1997)
• Up, Simba! (2000), Consider the Lobster (eseje) (2005)
• This Is Water (2009, slovensky Toto je voda, 2013)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Foster Wallace na anglické Wikipedii.

• Boswell, Marshall and Burn, Stephen, eds. A Companion to David Foster Wallace Studies. Palgrave Macmillan, 2013 (American Literature Readings in the Twenty-First Century). ISBN 9781137078346

• Obrázky, zvuky či videa k tématu David Foster Wallace na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je David Foster Wallace
• Silnější než každý jiný, časopis A2, č. 16, 2012
• Toto je voda, Inaque.sk