Dave Pegg

Do Fairport Convention přišel koncem roku 1969 a okamžitě navázal úzké muzikantské vztahy s bubeníkem Dave Mattacksem, dobré vztahy měl i s ostatními členy skupiny. Ačkoliv Hutchings byl dobrý baskytarista, je všeobecně známo, že Pegg hrál s větší jistotou, komplexně a energicky.[1] Ashley Hutchings jej označuje za hudebníka, který našel techniku hraní na baskytaru, vhodnou pro folkové tance jako jsou jig a reel dance a která byla vhodnější než prostá basová linka, což následně převzali mnozí folkoví a stejně tak i folk punkoví baskytaristé.[2] Toto bylo zřejmé již na turné po Británii a Americe v roce 1970, kdy byli předskupinou Jethro Tull, záznam vyšel na albu Live at the L.A. Troubadour (1977). Jeho první album s Fairport Convention, Full House (1970), je mnoha kritiky považováno za dokonalé díky novému baskytaristovi.[3]

Dave Pegg na Fairport's Cropredy Convention, 2005

Poté, kdy se připojil ke skupině, přestěhovali se všichni členové i s rodinami z Birminghamu do bývalého hostince Angel v Hadham, Hertfordshire.[3] Toto se také stalo tématem pro titulní píseň následujícího alba Angel Delight (1971). Na následujícím albu Babbacombe Lee, folk-rockové opeře vymyšlené Swarbrickem, byl autorem sedmi z patnácti skladeb.[4] Další album Rosie obsahovalo jeho tři skladby, včetně písně Peggy's Pub, popisující jeho dlouhodobé ambice.[5]

V roce 1971, kdy Simon Nicol a Dave Mattacks opustili skupinu, Pegg a Swarbrick zůstali jedinými členy skupiny. Pegg, Swarbrick a nový bubeník Bruce Rowland během nahrávání nového alba Gottle O'Geer přemlouvali Nicola aby se ke skupině znovu připojil. Tento kvartet podepsal smlouvu se společností Vertigo a vydal dvě alba, The Bonny Bunch of Roses (1977) a Tipplers Tales (1978). V těchto albech bylo použito nejvíce tradicionálů, krom Peggových instrumentálek. Protože řemeslně dobře udělaná alba se moc dobře neprodávala, Vertigo jim vypovědělo smlouvu.[6] Protože skupina neměla smlouvu a Swarbrick trpěl akutními sluchovými problémy, rozhodli se skupinu rozpustit a uspořádat 4. srpna 1979 poslední koncert na festivalu Cropredy v Oxfordshire, blízko místu kde Pegg žil.[7]

Když byl členem Fairport Convention, hrál na mnoha albech různých hudebníků, mezi nejvýznamnější patří: Drakeovo Bryter Layter (1970); Solid Air (1973) a One World (1977) Johna Martina, stejně jako práce pro bývalé i současné členy Fairport, včetně několika alb Dave Swarbricka, Like an Old Fashioned Waltz (1973) a Rendezvous (1977) od Sandy Denny a Pour Down Like Silver (1975) Richarda Thompsona. Objevil se na třech albech Ralpha McTella, včetně Streets (1973) a Slide Aside the Screen (1976), která Pegg také produkoval.

I když se Fairport rozpadli, pokračovali v každoročním hraní na setkání v Cropredy, doplňovaným novoročními akcemi v méně významných lokalitách a příležitostně na větších evropských festivalech.[8] Protože žádná z nahrávacích společností neměla zájem vydávat nahrávky z koncertů Cropredy, Pegg a jeho žena Christine založili svoji vlastní značku, Woodworm Records. Vydali závěrečný koncert jako album Farewell, Farewell (1979) a související nahrávky byly vydány jako ‘oficiální bootlegy’. Ve svém domě si založil malé nahrávací studio a s penězi, které měl z nahrávání u firmy Vertigo, mohl studio zdokonalovat, až jej přestěhoval do bývalé kaple. Tak vybudoval své vlastní studio a vlastní značku. Od roku 1979 tam nahrávali různí umělci jako Steve Ashley. Peggovi pak začali fanouškům, kteří měli zájem na zachování skupiny, zasílat poštou pravidelně informace a Christine pak převzala organizování Cropredy Festivalu, který v 80. letech měl každý rok kolem 18 000 návštěvníků[9]

V roce 1979 Ian Anderson jej pozval, aby v Jethro Tull zaskočil za nemocného Johna Glascocka, na turné k albu Stormwatch. Po Glascockově smrti byl Pegg přizván do skupiny, která v té době byla stále jednou z nejvýznamnějších na světě. Peggovi to zajistilo dobře placené zaměstnání po následujících patnáct let. Pegg se tak připojil ve zlomovém okamžiku pro Jethro Tull. První práce ve studiu, které se s Jethro Tull zúčastnil, bylo původně zamýšleno jako Andersonovo sólové album, na kterém měl z celé skupiny hrát pouze Martin Barre. Album s názvem A (1980), bylo v kontrastu s předchozími alby, inspirovanými středověkou a folkovou hudbou, zatímco toto album bylo úplně jiné a používalo hodně syntezátory. Následující album, Broadsword and the Beast (1982) mělo těžší zvuk a středověkou tematiku a on sám vystupoval na pódiu v pseudo-středověkém kostýmu, vedle vikinské lodi.

Vydal dvě sólová alba: The Cocktail Cowboy Goes It Alone (1983) a Birthday Party (1998), obě na Woodworm Records. Od roku 1979, účinkují Fairport na Cropredy Festivalu, třídenní hudební události v Oxfordshire. Nejdříve festival organizoval společně se svou manželkou Christine, až do jejich rozvodu. Pořadatelství se pak ujala celá skupina a festival se od té doby jmenuje Fairport's Cropredy Convention. Žije v Banbury, Oxfordshire. Má dceru Stephanii a jeho syn Matt Pegg je baskytarista, který hraje se skupinami Procol Harum a Francis Dunnery.