Darryl Sittler

Jako junior hrával za London Nationals, kteří se v průběhu jeho působení přejmenovali na London Knights. V roce 1970 byl draftován do NHL a začal hrávat za Toronto Maple Leafs. V roce 1975 byl jmenován kapitánem týmu poté, co Dave Keon z klubu po neshodách odešel do WHA. První sezóna v této roli pro něj byla velmi úspěšná z individuálního hlediska: jako první hráč Toronta v historii dosáhl hranice sta bodů v sezóně a překonal rekordy NHL v počtu kanadských bodů v jednom utkání a počtu gólů v jednom utkání play-off (ve druhém případě šlo o vyrovnání rekordu). S klubem v play-off vypadl ve druhém kole. Vlastní klubový rekord v kanadském bodování překonal o dva roky později ziskem 117 bodů. Také v dalších letech se jeho produktivita pohybovala mezi 80 a 100 body. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vypukly spory mezi Darrylem Sittlerem a vedením klubu, které vyústily v jeho výměnu do týmu Philadelphia Flyers v rozehrané sezóně 1981/1982. Tam odehrál další dva vcelku úspěšné ročníky, zahrál si i All-Star Game. Před sezónou 1984/1985 se měl stát novým kapitánem Philadelphie, v den očekávaného jmenování mu ale nový generální manažer týmu Bobby Clarke oznámil, že jej vyměnil do Detroitu Red Wings. Sittler později tento okamžik popsal jako největší zklamání v kariéře. Několik dní se v Detroitu nehlásil, nakonec se k týmu připojil. Odehrál však mizernou sezónu, dostával na ledě málo času a po sezóně ukončil aktivní kariéru.

Za Kanadu hrál na prvním ročníku Kanadského poháru v roce 1976. Byl autorem rozhodujícího gólu v prodloužení druhého finále proti Československu a byl jmenován do All-star týmu turnaje.

• vítěz Kanadského poháru 1976 (s týmem Kanady)

• člen All star týmu Kanadského poháru 1976
• člen druhého All-Star Týmu NHL - 1978
• jmenován do Hokejové síně slávy v roce 1989