Dario Franceschini
Dario Franceschini (* 19. října 1958 Ferrara) je italský politik, právník a spisovatel. Od září 2019 zastává funkci italského ministra kultury.
Dario Franceschini | |
---|---|
Ministr kultury Italské republiky[p 1] | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 5. září 2019 | |
Předseda vlády | Giuseppe Conte Mario Draghi |
Předchůdce | Alberto Bonisoli |
Ve funkci: 22. února 2014 – 1. června 2018 | |
Předseda vlády | Matteo Renzi Paolo Gentiloni |
Předchůdce | Massimo Bray |
Nástupce | Alberto Bonisoli |
Ministr pro parlamentní vztahy Italské republiky | |
Ve funkci: 28. dubna 2013 – 22. února 2014 | |
Předseda vlády | Enrico Letta |
Předchůdce | Pietro Giarda |
Nástupce | Maria Elena Boschi |
2. lídr Demokratické strany | |
Ve funkci: 21. února – 7. listopadu 2009 | |
Předchůdce | Walter Veltroni |
Nástupce | Pier Luigi Bersani |
Poslanec Parlamentu Itálie | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 30. května 2001 | |
Volební obvod | Emilia-Romagna |
Stranická příslušnost | |
Členství | Křesťanská demokracie (před 1994) Sociální křesťané (1994-1995) Italská lidová strana (1995-2002) La Margherita (2002-2007) Demokratická strana (2007-současnost) |
Narození | 19. října 1958 (63 let) Ferrara |
Rodiče | Giorgio Franceschini |
Alma mater | Ferrarská univerzita |
Profese | politik, advokát a spisovatel |
Náboženství | katolicismus |
Ocenění | velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (2016) |
Podpis | |
Webová stránka | www |
Commons | Dario Franceschini |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Je členem Demokratické strany, v níž patří k frakci AreaDem. Označuje se za levicového křesťana.
Je synem poslance Giorgia Franceschiniho. Vystudoval práva na Ferrarské univerzitě a pracoval jako auditor. Od roku 1980 byl městským radním ve Ferraře a v roce 2001 byl poprvé zvolen do Poslanecké sněmovny za alianci L'Ulivo. V letech 2006–2008 vedl její poslanecký klub. V roce 2009 byl tajemníkem Demokratické strany. V letech 2013–2014 zastával funkci ministra pro vztahy s parlamentem ve vládě Enrico Letta. V letech 2014–2018 a od roku 2019 vede ministerstvo pro kulturu a turismus.[1]
Je autorem románů Nelle vene quell'acqua d'argento, La follia improvvisa di Ignazio Rando, Daccapo a Mestieri immateriali di Sebastiano Delgado.[2] Je porotcem literární Ceny Strega. Byla mu udělena America Award a španělský řád Alfonse Moudrého.
Publikovaná práce
- Il Partito popolare a Ferrara: cattolici, socialisti e fascisti nella terra di Grosoli e don Minzoni (1985)[3]
- Nelle vene quell'acqua d'argento (2006)[4]
- La follia improvvisa di Ignazio Rando (2007)[5]
- In 10 parole. Sfidare la Destra sui valori (2009)[6]
- Daccapo (2011)[7]
- Mestieri immateriali di Sebastiano Delgado (2013)[8]
- Disadorna e altre storie (2017)[9]
Vyznamenání
- Španělsko: Rytíř velkokříže Řádu Alfonse X. Moudrého (24. června 2016)
Poznámky
- Do 13. února 2021 ministr kulturního dědictví a turismu
Reference
- https://www.beniculturali.it/ministro
- https://www.treccani.it/enciclopedia/dario-franceschini
- FRANCESCHINI, Dario. Il Partito popolare a Ferrara: cattolici, socialisti e fascisti nella terra di Grosoli e don Minzoni. [s.l.]: CLUEB 286 s. Dostupné online. ISBN 978-88-491-0609-1. (italsky) Google-Books-ID: enB7FFszEdQC.
- FRANCESCHINI, Dario. Nelle vene quell'acqua d'argento. [s.l.]: Tascabili Bompiani 104 s. Dostupné online. ISBN 978-88-452-5600-4. (italsky) Google-Books-ID: oL0bAAAACAAJ.
- FRANCESCHINI, Dario. La follia improvvisa di Ignazio Rando. [s.l.]: Bompiani 146 s. Dostupné online. ISBN 978-88-452-5945-6. (italsky) Google-Books-ID: 0dJPGQAACAAJ.
- FRANCESCHINI, Dario. In 10 parole. Sfidare la destra sui valori. [s.l.]: Bompiani, 2009. ISBN 978-88-452-6438-2. (italsky)
- FRANCESCHINI, Dario. Daccapo. [s.l.]: Bompiani, 2011. ISBN 978-88-452-6711-6. (italsky)
- FRANCESCHINI, Dario. Mestieri immateriali di Sebastiano Delgado. [s.l.]: Bompiani, 2013. ISBN 978-88-452-7600-2. (italsky)
- FRANCESCHINI, Dario. Disadorna e altre storie. [s.l.]: La nave di Teseo, 2017. ISBN 978-88-934-4288-6. (italsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dario Franceschini na Wikimedia Commons