Danylo Stachura

Pocházel z rodiny soukromého úředníka. Vystudoval gymnázium v Přemyšli a absolvoval práva na Lvovské univerzitě.[2] Jako advokátní koncipient pracoval v Ternopilu.[4] V době působení v parlamentu je profesně uváděn jako advokát v Sambiru.[1]

Byl veřejně a politicky aktivní. Byl předsedou politického spolku Okružna rada a spolku Prosvita v Sambiru.[2] Uvádí se rovněž jako předseda místní společenské organizace Ukrajinska besida.[4] Patřil do Ukrajinské národně demokratické strany.[5]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 67.[6]

V době svého působení na Říšské radě je uváděn coby člen Ukrajinské národně demokratické strany.[1] Po volbách roku 1907 byl na Říšské radě členem Rusínského klubu.[6]

Na počátku první světové války se stal členem Ukrajinské národní rady ve Lvově a byl roku 1914 odtud odvlečen ruskými vojsky do Simbirsku, kde byl držen po tři roky.[4] Po návratu působil v letech 1918–1919 jako starosta Sambiru.[5]

Později se přestěhoval na Podkarpatskou Rus, kde působil jako soudce.[5] Byl soudcem krajského soudu v Berehovu a podílel se na činnosti místních poboček spolku Prosvita. Po odchodu do penze pobýval v Užhorodu. Měl dva syny, Romana a Mychajla. Oba pracovali jako advokáti na Podkarpatské Rusi.[4]

Zemřel v prosinci 1938 v Praze krátce poté, co sem dorazil z Perečína (předtím bydlel v Užhorodu, na podzim 1938 zabraném Maďarskem).[4] Zemřel náhle v bytě své dcery na Žižkově.[3]