Dani Karavan

Dani Karavan (hebrejsky דני קרוון‎; 7. prosince 1930 Tel Aviv – 29. května 2021 Tel Aviv) byl izraelský sochař, představitel land artu.[1]

Dani Karavan
Narození	7. prosince 1930 Tel Aviv
Úmrtí	29. května 2021 (ve věku 90 let) Tel Aviv
Alma mater	Académie de la Grande Chaumière Akademie krásných umění
Povolání	sochař, architekt, malíř a výtvarník
Rodiče	Avraham Karavan
Děti	Yael Karavan
Významná díla	Kikar levanah Way of Human Rights Memorial to the Sinti and Roma victims of National Socialism Tzaphon Památník Negevské brigády … více na Wikidatech
Ocenění	Izraelská cena (1977) komandér Řádu umění a literatury (1993) Praemium Imperiale (1998) čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1999) Goethe-Medaille (1999) čestný doktor Ben Gurionovy univerzity (2008) Řád za občanské zásluhy (2010) … více na Wikidatech
Webová stránka	www.danikaravan.com
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl synem krajinného architekta Abrahama Karavana. Vystudoval uměleckou školu v Jeruzalémě a v letech 1948 až 1955 žil v kibucu Har'el. Pak odešel studovat do zahraničí na Akademii krásných umění ve Florencii a na pařížské Académie de la Grande Chaumière. Jeho první významnou zakázkou byl roku 1966 reliéf Modlete se za mír v Jeruzalémě v budově Knesetu.

Patřil k prvním sochařům, kteří svá díla komponovali podle okolní krajiny.[2] Výrazným příkladem je Památník Negevské brigády v poušti u Beer Ševy. Je také autorem sochy Tzaphon před zemským parlamentem v Düsseldorfu, Cesty lidských práv v norimberském Germanisches Nationalmuseum nebo památníku v Portbou, kde zahynul Walter Benjamin. Své pojetí architektury propojené s přírodou uplatnil v monumentálním projektu Axe majeur, hlavní tepny francouzského města Cergy, která se postupně buduje od roku 1980. V roce 2012 byl otevřen v berlínském parku Tiergarten Karavanův pomník obětem Porajmos.[3] Vytvářel také scénické návrhy pro taneční skupinu Marthy Grahamové. Zúčastnil se Biennale di Venezia a documenty v Kasselu. Byl hostujícím pedagogem na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži.

Byla mu udělena Izraelská cena (1977) a Praemium Imperiale (1998), v roce 2008 se stal členem Berlínské akademie umění. Byl porotcem Mezinárodní norimberské ceny za lidská práva a v izraelské politice podporoval stranu Merec.