Dalmatin

Tři dalmatini s různě rozmístěnými skvrnami

Dalmatin patří mezi nejstarší známá plemena,[1] existující několik tisíc let – na nástěnných malbách hrobek egyptských faraonů se objevují vzhledově stejní psi, avšak s postavou chrta; je možné, že už tito psi se podíleli na vzniku plemene dalmatin.[2] Církevní kroniky ze 14. století a z roku 1719 naznačují s velkou mírou pravděpodobnosti, že dalmatin pochází z východního středomoří, pravděpodobně z Dalmácie (Chorvatsko), odkud se rozšířil po Evropě vodní cestou - britští námořníci si ho tak oblíbili, že si ho přivezli do Spojeného království. Tam se tito psi hned stali oblíbeným plemenem šlechty. V pesachové hagadě ze 14. století, která je uložena v manchesterské univerzitní knihovně Johna Rylanda, je malá ilustrace z lovecké scény, v níž dalmatin, který symbolizuje dominikány, coby představitele inkvizice, pronásleduje zajíce, symbolizujícího Židy.[3] První obrazy, představující tyto psy, jsou z dílny italských malířů 16. století, do roku 1710 lze datovat fresku s vyobrazením dalmatina v klášteře Zaostrog (Dalmácie). V díle jistého Thomase Bewicka, které bylo vydáno v roce 1792, se nalézá popis a kresba dalmatina; Bewick tohoto psa nazývá „dalmatin“ anebo „kočárový pes“.[1] První standard byl vydán v roce 1860.

Dalmatin je středně velké až velké plemeno. Výjimečný je zbarvením srsti – je bílý s hnědými nebo černými skvrnami. Chlupy jsou krátké a tvrdé, srst hustá a lesklá. Štěňata se rodí bez skvrn, ty se na těle objevují až desátý nebo čtrnáctý den od narození. Psi s černými skvrnami mají tmavohnědé oči a psi s hnědými skvrnami mají oči jantarově zbarvené.

Dalmatin při aportování

Dalmatin je pes přátelské a dobromyslné povahy. Díky svému temperamentu je vhodný pro aktivní lidi a svým přátelským vztahem k dětem také jako rodinný pes. Je velmi inteligentní a učenlivý. Majiteli nebo rodině je plně oddaný a loajální, nikdy by jim úmyslně neublížil. Je aktivní a mrštný. V jeho chovu se většinou upřednostňuje lovecký výcvik před klasickým, takže má dobře vyvinuté lovecké pudy a rád pronásleduje nebo stopuje zvěř.

K dětem je přátelský, ať už patří do jeho "smečky" nebo ne. Avšak majitelé musejí svého dalmatina dobře hlídat, pokud si jejich dítě hraje s nikým jiným. Dětskou hru by mohl dalmatin pochopit jako napadení a mohl by "svoje" dítě začít bránit.[6]

S ostatními zvířaty vychází dobře, ať už s drůbeží nebo koňmi. Je vhodné jej chovat ve větší smečce, pokud budeme schopni všem jejím členům poskytnout mnoho pohybu, který dalmatin potřebuje.

Dědičná hluchota — častým dědičným onemocněním je dědičná hluchota, která je vedlejším účinkem genu způsobující bílou srst. Psi, kteří mají modré oči, jsou z chovu vylučování právě proto, že nosí geny dědičné hluchoty.

Močové kameny — dalmatini jsou oproti ostatním psím plemenům náchylnější k močovým kamenům. Může to způsobovat krmení, nízký příjem vody nebo zánět močových cest.

ARDS — onemocnění dýchacího aparátů postihující psy již v nízkém věku. Touto nemocí může trpět i člověk a podobné příznaky byly jako jediné zatím zaznamenány jen u dalmatinů. 100% funkční lék zatím nebyl vynalezen a jedná se spíše jen o dohady.[7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dalmatínsky pes na slovenské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dalmatin na Wikimedia Commons
• Standard plemene na stránkách Českomoravské kynologické unie