Dakosaurus
Dakosaurus („kousavý ještěr“) byl krokodýlovitý mořský tvor příbuzný vzdáleně dnešním krokodýlům (klad Thalattosuchia, čeleď Metriorhynchidae). Žil v období pozdní jury až rané křídy, zhruba před 157 až 137 miliony let na území dnešní Evropy, Argentiny a Mexika.[1]
 DakosaurusStratigrafický výskyt: Svrchní jura až spodní křída, před 157 až 137 miliony let | |
|---|---|
 Částečně zachovalá lebka (neotyp SMNS 8203) ve Stuttgartu | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Infratřída | Archosauromorpha |
| Nadřád | Crocodylomorpha |
| Podřád | Thalattosuchia |
| Čeleď | Metriorhynchidae |
| Rod | Dakosaurus von Quenstedt, 1856 |
| Binomické jméno | |
| Dakosaurus maximus Plieninger, 1846 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis a význam
Nejspíš šlo o kosmopolitně rozšířený druh mořského dravce. Hydrodynamicky tvarované tělo tohoto plaza bylo dlouhé 4 až 5 metrů, což odpovídá velikosti mohutných současných krokodýlů. Na rozdíl od nich byl ale dakosaurus adaptován lépe na život v mořích a byl zřejmě podstatně lepším plavcem. Předpokládá se, že byl vybaven solnými žlázami a mohl rodit živá mláďata přímo do vody (podobně jako ichtyosauři). Mohutné zuby naznačují, že tito draví plazi mohli být dominantními predátory svých ekosystémů, ačkoliv nedosahovali velikosti obřích pliosaurů. V současnosti jsou rozlišovány dva platné druhy tohoto rodu, D. maximus a D. andiniensis, popsaný roku 1996 z Argentiny.
Tito mořští krokodýlovití plazi vykazovali velké množství pokročilých adaptací (anatomických a fyziologických přizpůsobení) pro život v mořích.[2] Mezi tyto adaptace mohla patřit i přítomnost zpětně "uzavíratelných" nozder.[3]
Příbuzným rodem byl například Torvoneustes, známý z území Evropy i z Mexika. Fosilní zuby podobného tvora byly objeveny také na území České republiky (u Štramberka).[4]
Odkazy
Reference
- SOCHA, Vladimír (2019). Nová cesta do pravěku. Nakl. CPress, Brno. ISBN 978-80-264-2494-9. (str. 92-93).
- Julia A. Schwab, Mark T. Young, James M. Neenan, Stig A. Walsh, Lawrence M. Witmer, Yanina Herrera, Ronan Allain, Christopher A. Brochu, Jonah N. Choiniere, James M. Clark, Kathleen N. Dollman, Steve Etches, Guido Fritsch, Paul M. Gignac, Alexander Ruebenstahl, Sven Sachs, Alan H. Turner, Patrick Vignaud, Eric W. Wilberg, Xing Xu, Lindsay E. Zanno, and Stephen L. Brusatte (2020). Inner ear sensory system changes as extinct crocodylomorphs transitioned from land to water. Proceedings of the National Academy of Sciences. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2002146117
- Mark T. Young, Sven Sachs, Pascal Abel, Davide Foffa, Yanina Herrera & James J. N. Kitson (2020). Convergent evolution and possible constraint in the posterodorsal retraction of the external nares in pelagic crocodylomorphs. Zoological Journal of the Linnean Society, 189(2): 494-520. doi: https://doi.org/10.1093/zoolinnean/zlaa021
- https://www.osel.cz/11761-kdyz-u-stramberka-plavali-v-mori-krokodyli.html
Literatura
- Plieninger T. (1846). Prof. Dr. Th. Plieninger hielt nachstehenden vortrag über ein neues Sauriergenus und die Einreihung der Saurier mit flachen, schneidenden Zähnen in eine Familie. Pp. 148-154 in: Zweite Generalversammlung am 1. Mai 1846 zu Tübingen. Württembergische naturwissenschaftliche Jahreshefte. 2: 129-183.
- Vignaud P., Gasparini Z. B. (1996). New Dakosaurus (Crocodylomorpha, Thalattosuchia) from the Upper Jurassic of Argentina. Comptes Rendus de l'Académie des Sciences, Paris. 2 (322): 245-250.
- Marta S. Fernández & Yanina Herrera (2021). Active airflow of the paranasal sinuses in extinct crocodyliforms: Evidence from a natural cast of the thalattosuchian Dakosaurus andiniensis. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24678
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dakosaurus na Wikimedia Commons - Článek o dakosaurovi na webu Prehistoric Beast of the Week (anglicky)