Douglas DC-2

Celkem pět strojů DC-2 bylo používáno i společností ČLS (Československá letecká společnost). První dvě letadla DC-2 (s. č. 1581, OK-AIA a s. č. 1582, OK-AIB) přepravce získal v roce 1936 a nasadil na lince Praha – Vídeň a Praha – Amsterdam. Letadlo OK-AIA však bylo 20. dubna 1936 zničeno při přistávání v nepříznivém počasí při prvním letu pod ČLS. Už koncem roku 1936 však bylo nahrazeno DC-2 s. č. 1562, OK-AIC. Po vzniku protektorátu stroje ČLS brzy dolétaly, vzhledem ke skutečnosti, že podle říšského leteckého práva mohla leteckou dopravu zabezpečovat výhradně Deutsche Lufthansa, která převzala zbytek DC-2 společnosti ČLS (, )

Němci předali dva letouny DC-2 společnosti ČLS do Finska. První OK-AIB nesl po záboru německou imatrikulaci D-AAIB a v březnu 1941 se dostal k finské společnosti Aero Oy jako OH-DLA. Od 14. května létal jako OH-LDA se jménem "Voima". V roce 1949 stroj převzalo finské letectvo s označením DO-2 a pojmenovalo "Isoo-Antti". Druhou DC-2 ve Finsku byla OK-AIO, která u Aero Oy sloužila nejprve jako OH-DLB, poté OH-LDB "Sisu" a nakonec u finského letectva s trupovým označením DO-3 a jménem "Pikku-Lassi". Vyřazeny byly v roce 1956.

Několik letounů DC-2 bylo vyrobeno pro vojenské letectvo s několika úpravami:

• 1 XC-32 - 16místný transportní letoun, později létající velitelské stanoviště.
• 18 C-33 - Transportní letoun pro náklad; na konci trupu měl odklápěcí dveře.
• 2 YC-34 - Letoun pro VIP. později přeznačen na C-34.
• 1 C-38 - Upravená verze C-33 s kýlovkou a ocasními plachami jako DC-3. Poháněly ho dva motory Wright R-1820-45 o výkonu 930 hp (694 kW) každý. Původní označení bylo C-33A.
• 35 C-39 - Letoun složený z dílů pro DC-2 a DC-3. Poháněly ho dva motory Wright R-1820-55 o výkonu 975 hp (727 kW) každý
• 1 C-41 - Letoun pro VIP. S motory Pratt & Whitney R-1830-21 o výkonu 1200 hp (895 kW) každý
• 1 C-42 - Letoun pro VIP. S motory Pratt & Whitney R-1830-21 o výkonu 1200 hp (895 kW) každý, plus dva podobné přestavěné C-39.
• R2D - Jeden transportní letoun pro US Navy.
• R2D-1 - Čtyři transportní letouny pro US Navy.

24 dopravních DC-2 na začátku druhé světové války byly označeny C-32A.

• DC-2A - Označení dvou civilních DC-2 s motory Pratt & Whitney Hornet.
• DC-2B - Označení dvou DC-2, prodaných do Polska (LOT). Letoun poháněly dva britské motory Bristol Pegasus VI.

DC-2 - c/n 1404

V současné době už žádný letoun DC-2 není ve službě. Nicméně 4 přežily do 21. století :

• c/n 1404: Aviodrome museum v Lelystadu, Nizozemsko vlastní poslední letuschopný DC-2. Je to bývalý letoun amerického námořnictva, nese znaky KLM a někdy je k vidění na leteckých akcích v Evropě.
  Tento letoun (N39165) je nyní zařazen v USA a je umístěn v Houstonu.
• c/n 1368: Bývalý letoun společnosti Pan Am, který byl používán společností Douglas historical foundation než jí roku 1997 koupil Boeing. Nyní je umístěn v leteckém muzeu v Seattlu.
  Tento letoun (N1934D) nedávno letěl do Santa Maria v Kalifornii pro nový nátěr.
• c/n 1288: Toto je druhý letoun v Nizozemsku, vlastní ho společnost Dutch Dakota Association. Letoun není letuschopný, potřebuje mnoho oprav. Jeho první majitel byla společnost Eastern Air Lines.
• Jeden DC-2 je uchován ve finském muzeu. Jiný letoun bez křídel (c/n 1562) je k vidění v jiném finském muzeu.[1]
• c/n 1292: Tři letouny DC-2 jsou zachovány v Austrálii, tento letoun (c/n 1292) je jeden z deseti, které patřily společnosti Eastern Airlines DC-2, než byly během druhé světové války koupeny australským letectvem jako A30-9; nyní je dáván dohromady v Australském leteckém muzeu.