Důl Herring

V roce 1852 byla v severní části dnešní Zastávky založena úpadní jáma Těžířstvem rytíř Herring a spol. Těžba kvalitního uhlí na dole Herring byla zahájena v roce 1856 ze slojí č. I a II o mocnosti 2–6 m. V roce 1856 byla k dolu přivedena železniční vlečka.[2] V roce 1870 byla společnost Těžířstvo rytíř Herring a spol. přeměněna na akciovou společnost Rosická báňská společnost v Božím Požehnání. V roce 1877 byla těžba úklonou jámou ukončena a důlní pole připojeno k nedalekému dolu Julius.[3] Ústí úklonné jámy tvořila jámová budova a strojovna. Těžba uhlí byla zabezpečena parním těžním strojem, podobně byl parní stroj využíván i k čerpání důlní vody. Postaveny byly dílny a pro nakládku uhlí uhelná rampa.[2] Pro vysokou pec Rosických železáren bylo v letech 1859–1862 v blízkosti dolu Herring postaveno 11 úlových koksárenských pecí, které roku 1869 doplnilo dalších jedenáct. Úlové pece byly zrušeny pravděpodobně v roce 1877. U dolu Herring byla postavena cihelna s devíti vypalovacími pecemi. Cihelna vyráběla mimo běžných cihel i cihelné tvarovky s ornamenty, které byly také použity na výzdobu jižní fasády jámové budovy podle návrhu vídeňského architekta Ludwiga Förstera.[4] Budova byla po zrušení jámy přestavěna na byty, po první světové válce byla využívána částečně jako česká mateřská škola a částečně jako obecní škola. V roce 1968 byla budova necitlivě rekonstruována. Všechny ozdobné prvky byly otlučeny a byla provedena výměna oken.[1] V roce 2005 proběhla rekonstrukce jámové budovy podle návrhu Ing. Arnošta Kejty.[3] Nadále slouží jako obytný dům.

Bývalá jámová budova dolu Herring

V letech 1950–1952 byly dotěžovány zbytkové uhelné zásoby. Severovýchodně od původní jámové budovy bylo otevřeno nové dílo. Úpadnice zasahovala do hloubky 63 m, po ukončení těžby byla zasypána a v roce 1992 byla zazděna. Železniční vlečka byla zrušena v roce 2003.

V blízkosti dolu Herring na Kloboučkách nechal Jan Arnošt Herring postavit 25 bytů a v oblasti současné Staré osady v roce 1853 šest dvoupodlažních budov (dnes č.p. 9–11). Dělnická kolonie dvoupodlažních budov byla nazývána Arbeiter Colonie, Amalien Grund (také Amalína[p. 1]) a později Stará kolonie. Projekt budov je přisuzován vídeňskému architektu Ludwigu Försterovi. Pro každý byt byla postavena hospodářská budova, sklep a zahrádka, do které byla přiváděna užitková voda z rybníka. Pro kolonii byly instalovány v ulici dva stojany na pitnou vodu a postavena pekárna, udírna a prádelna.[4][5]