Důl Dukla (Dolní Suchá)

Kolonie úřednických domků dolu Dolní Suchá, asi 1920

Důl byl založen bratry Guttmanny a původní název nesl po Františku Josefu I. – Kaiser Franz Joseph Schacht. Na podzim 1907 začalo hloubení větérky, ale horníci měli problémy s písky, plyny a přítoky vod. Úrovně 4. patra těžní jámy 1 dosáhli v roce 1913. V témže roce se podařilo obě díla propojit. Výstavba povrchu dolu byla v roce 1915 ukončena. Pokračovalo budování kolonií U jámy Suchá, U nádraží a Nová sušská osada pro ubytování 4000 lidí. Se vznikem Československa v roce 1918 přejmenovali šachtu na Důl Suchá. Dolu se později dařilo. Uhelný boom netrval dlouho. Nástup světové hospodářské krize tvrdě dopadl na celé uhelné hornictví v Československu. Důl poté patřil Živnobance. V roce 1943 a 1944 překročila vždy těžba milion tun. Po osvobození se důl Suchá stal součástí OKD. V říjnu 1949 šachtu přejmenovali na Důl Dukla. V druhé polovině 50. let prošla šachta mnoha modernizacemi. Velký význam měla šachta pro obyvatele nově vzniklého města – Havířova. Velká tragédie se stala na dole 7. července 1961, kdy zahynulo 108 horníků. V roce 1971 dosáhli havíři nejvyšší těžby v historii šachty – 2041 tisíc tun. V roce 1983 byla nad jámou 3 postavena skipová věž.

1. července 1995 byl důl Dukla připojen spolu s dolem František k dolu Lazy. Ačkoliv ještě v roce 2001 vytěžil důl přes 1 milión tun uhlí, postupně těžba klesala. V roce 2006 byla Dukla připojena k Dolu Paskov, následně bylo rozhodnuto, že Dukla bude utlumena. Poslední vozík uhlí vyvezli havíři na povrch 10. ledna 2007. 19. června 2008 byla odstřelena skipová těžní věž, což bylo poprvé v historii České republiky, kdy byla podobná těžní věž odstřelena. Útlumem dolu Dukla zároveň ukončil činnost jediný důl na území města Havířov.

Josef Hudeček, jedna z obětí požáru v roce 1961

7. července 1961 se na Dole Dukla v Dolní Suché nedaleko Havířova odehrála důlní tragédie, při které zemřelo 108 horníků. Nejmladšímu z nich ještě nebylo sedmnáct let, nejstaršímu bylo padesát šest let. Horník, který procházel v jedné z chodeb kolem pásového dopravníku, náhodou zachytil ramenem o spouštěcí páčku zařízení a uvedl do pohybu gumový pás. Stalo se to v úrovni 3. patra v 11. sloji v místech, kde se onoho dne netěžilo. Sám si ničeho nevšiml. Zařízení tak začalo bez jakékoli kontroly pracovat naprázdno. Gumový pás se třením vznítil a oheň se začal šířit. Ranní směna mezitím vyfárala a do dolu nastoupili horníci z odpolední směny. Běžícího dopravníku si nikdo nevšiml. V té chvíli bylo pod zemí 338 horníků. Až kolem sedmnácté hodiny se vzniklá situace začala řešit. Dispečink předtím nereagoval na první hlášení o zápachu. V podzemí vypukl požár nebývalých rozměrů. Jedinou možností bylo zabránit přístupu kyslíku zazděním chodeb (okolo půlnoci z pátku na sobotu). Šance, že by někdo v chodbách přežil, byla už v tomto okamžiku nulová. Požár v 8. sloji uzavřel 108 havířů. Ti se udusili oxidem uhelnatým a dalšími zplodinami. Podle vyšetřování si však blízkost své smrti neuvědomovali, někteří dokonce dali své nářadí do beden. V průběhu 24 hodin zasahovalo na místě přes 750 záchranářů a kromě nich ještě milice, hasiči a civilní obrana. Celkem se na záchranných pracích podílelo asi 1000 lidí. Lidé, kteří byli za tragédii zodpovědní, byli odsouzeni. Důsledkem tragédie bylo mj. zavádění nehořlavých pásů do dolů.