Důl Alexander (Hrdlovka)

Důl byl zaražen v roce 1891. Těžní jáma a vodní jáma dosáhly hloubky 341 m,[8] větrná jáma č. III hloubky 460 m a stala se tak nejhlubší jamou severočeského uhelného revíru.[1]

Po katastrofickém výbuchu na dole Nelson III v Oseku převzal důl Alexander těžbu i z dolového pole tohoto dolu.[1][9][10]

24. srpna 1944 se na strojovnu dolu zřítil spojenecký bombardér B–17G, sestřelený německou protiletadlovou baterií při náletu na chemickou rafinérii v Záluží. Následkem této události uvázlo v dole přes 200 obyvatel Hrdlovky, kteří v něm hledali úkryt před probíhajícím náletem. Tyto civilní osoby pak musely být provedeny téměř pětikilometrovou cestou podzemím k jámě Nelson VIII, kterou vystoupily na povrch.[11][12] Dalších 11 (dle jiných zdrojů 18)[13] lidí bylo usmrceno výbuchem havarovaného letadla.[14][15] V letadle samotném zahynulo 5 letců (4 se zachránili na padácích a byli vzati do zajetí), jejichž pomník byl v areálu dolu umístěn až do jeho uzavření a následně byl přesunut na hřbitov v Duchcově.[13]

V 70. letech 20. století byla zlikvidována obec Hrdlovka z důvodu postupu dolu pod jejím územím.[5][16]. V roce 1979 dosáhl výkon dolu rozsahu 760 tisíc tun vytěženého uhlí za rok.[17]

V roce 1988 byl dokončen spojovací překop Kohinoor – Gottwald, jímž byla v roce 1994 těžba převedena na důl Kohinoor II v Mariánských Radčicích.[6][18][19] Na sklonku své existence měl důl kolem 300 zaměstnanců.[20] V letech 1996–1997 proběhla likvidace dolu.[6][7][20][21]

• Na dole President Gottwald v Hrdlovce byl v 50. letech v rámci Pomocných technických praporů nasazen Zdeněk hrabě Sternberg.[22][23]