Dějiny Varšavy

Gotická Varšava byla zničena požárem v roce 1607. Nahradila ji výstavba v duchu renesance a baroka, kterou však potkal podobný osud během švédské invaze v letech 1655-57. Na královském zámku, sídle polských panovníků, byla přijata Ústava z 3. května 1791 - jednalo se o první akt tohoto druhu v Evropě a druhý na světě (po USA).

Brzy nato následovala dělení Polska mezi Prusko, Rusko a Rakousko, kdy byla Varšava spolu s celým Mazovskem zabrána Pruskem. Během napoleonských válek město doufalo ve své osvobození a v roce 1807 bylo ustaveno Varšavské knížectví. Po Napoleonově pádu následovalo na území Mazovska vytvoření tzv. Polského království – jednalo se však o státní útvar naprosto závislý na carském Rusku.

V roce 1830 se stala Varšava sídlem tzv. Dočasné vlády. O rok později bylo město samo centrem různých bojů po dobu osmi měsíců. V září téhož roku zahájil útok na město ruský generál Ivan Paskevič, a to s cílem Varšavu dobýt a povstání zlomit. Po dobytí města bylo vybudováno mohutné opevnění; byla uzavřena Varšavská univerzita, rozpuštěn Sejm a další instituce předchozího státu.

Od 6. srpna 1915 do 11. listopadu 1918 byla Varšava okupována německými vojsky. Poté, co však došlo v Německu k revoluci, opustil dne 8. listopadu 1918 německý správce města Hans von Beseler potají Varšavu. Dne 10. listopadu 1918 do města dorazil Józef Piłsudski. O den později mu polská regentská rada svěřila správu nad městem.

Po vyhlášení nezávislosti Polska v listopadu 1918 se stala Varšava hlavním městem státu. Po válce však byly možnosti země velmi omezené; město bylo poškozené. V roce 1920 bylo Polsko opět napadeno – tentokrát bolševickým Ruskem. Městu se tehdy podařilo ubránit v bitvě, které se často říká „Zázrak na Visle“.

V polovině 20. let se Varšava rychle rozvíjela. Majetek města se dvojnásobně zvětšil, především díky dolarové půjčce z USA ve výšce 10 milionů dolarů. V letech 1927–1929 bylo vybudováno 71 kilometrů vodovodů, 24 km kanalizační sítě, 48 km tramvajových tratí a 50 km plynovéo potrubí. Rovněž bylo dokončeno několik tisíc nových bytů. Do roku 1928 se počet školních tříd zvýšil z 37 na 380 a výroba elektrické energie vzrostla z 22 milionů kWh na 100 mil. kWh. V roce 1921 bylo také ve Varšavě otevřeno první letiště, které sloužilo pro civilní dopravu od roku 1925.

Hořící královský zámek ve Varšavě po německém náletu 17. září 1939.

Po zhruba dvaceti letech polské samostatnosti následovala okupace nacistickým Německem po vypuknutí druhé světové války v září 1939. Dne 1. září 1939 proběhlo první bombardování města Luftwaffe. Státní správa a vojenské velení byly evakuovány z Varšavy v noci z 6. na 7. září 1939. Tehdejší primátor Varšavy Stefan Starzyński vystoupil ostře proti evakuaci a přislíbil, že bude město bráněno vlastními prostředky před postupující německou, případně sovětskou armádou. Německé vojsko obklíčilo Varšavu 14. září 1939 a dne 28. září téhož roku město padlo do německých rukou. Následně byla ve městě podepsána smlouva o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie mezi nacistickým Německem a SSSR. Varšava se nacházela přesně na hranici mezi oběma zónami; německou a sovětskou.

V roce 1940 zřídili Němci v centru města židovské ghetto. V roce 1943 v něm vypuklo povstání, které však nemělo prakticky žádné vyhlídky na úspěch: jeho obyvatelé byli po měsíci vzdoru poraženi, povražděni a ghetto bylo zlikvidováno. V roce 1944, kdy se blížila sovětská armáda, vypuklo druhé povstání, do kterého se tentokrát zapojilo celé město. Obyvatelé Varšavy však nebyli vlastními silami schopni město osvobodit, Rudá armáda zastavila postup a stahující se německá armáda po sobě zanechala spoušť v podobě 93 % zničené městské zástavby.[1]

Varšava v roce 1945.

Po válce se Varšava stala hlavním městem jedné ze satelitních zemí sovětského bloku. Od roku 1946 bylo vynaloženo obrovské úsilí k opětovné výstavbě města. Zdejší Staré město bylo znovu postaveno ve své dřívější předválečné podobě. Vedle rekonstrukce historických částí Varšavy se však objevila i nová architektura socialistického realismu. Vznikly nové dopravní tahy, jako např. trasa W-Z, která vede samým centrem města. Přes řeku Vislu byly vybudovány nové mosty. Staroměstské náměstí bylo ve Varšavě obnoveno v původní podobě v roce 1953. Zámecký palác byl dokončen roku 1984.

Po výstavbě nových obytných čtvrtí v 70. letech 20. století počet obyvatel města značně vzrostl. Od roku 1975 má Varšava nové hlavní nádraží a od roku 1995 i metro.

Komunistická vláda padla v roce 1989, poté, co proběhla jednání u kulatého stolu mezi představiteli komunistické strany a opozice, jež se konala v paláci Radziwill na ulici Krakowskie Przedmiescie. Od té doby ve Varšavě proběhl nebývalý ekonomický, kulturní a architektonický boom, který rychle pozměnil tvář města.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dějiny Varšavy na Wikimedia Commons