Dějiny Andorry
Andorra, oficiálně knížectví Andorra (katalánsky : principat d'Andorra), také nazývané knížectví údolí Andorry (katalánsky : principat de les Valls d'Andorra ), je suverénní vnitrozemský mikrostát v jihozápadní Evropě, který se nachází ve východních Pyrenejích a hraničí se Španělskem a Francií.
9. až 19. století
Andorra tvrdí, že je posledním nezávislým přeživším z Marca Hispanica, nárazníkových států vytvořených Karlem Velikým, aby zabránil islámským Maurům v postupu do křestanské Francie. Tradice tvrdí, že Karel Veliký udělil listinu andorrskému lidu výměnou za jejich boj s Maury. V 9. století jmenoval vnuk Karla Velikého, Karel Plešatý, hraběte z Urgell pánem Andorry. Potomek hraběte později daroval Andorru diecézi Urgell.
v 11. století se biskup z Urgell ze strachu před vojenským zásahem sousedních panství umístil pod ochranu lorda z Caboetu, katalánského šlechtice. Později se francouzský hrabě z Foix sňatkem v roce 1208 stal dědicem lorda z Caboetu a mezi foixským hrabětem a urgellským biskupem se rozhořel spor o Andorru.
V roce 1278 byl konflikt vyřešen podepsáním listiny Pareage, která stanovila, že o Andorru se dělí hrabě z Foix a biskup z La Seu d'Urgel. Listina Pareage dala malému státu jeho území politickou podobu. Hranice Andorry se od roku 1278 nezměnily.
Andorra byla dvakrát krátce připojena k Aragonii, v roce 1396 a 1512.
20. a 21. století
Andorra se oficiálně první světové války nezúčastnila, ačkoli bojovali tři andorrští dobrovolníci: Valentí Naudi, Josep Estany a René Huguet.
V roce 1933 byla Andorra obsazena Francií v důsledku nepokojů před volbami.12. července 1934 vydal dobrodruh jménem Boris Skosyrev v Urgellu provolání, v němž se prohlásil za Borise I., suverénního prince Andorry, a současně vyhlásil válku biskupovi z Urgell. Byl zatčen španělskými úřady 20. července a vyhoštěn ze Španělska. od roku 1936 do roku 1940 byla v Andoře umístěna část francouzské armády, aby byla Andorra chráněna před španělskou občanskou válkou.
Během druhé světové války zůstala Andorra neutrální a byla důležitou pašeráckou cestou mezi Španělskem a Francií.
V roce 1943 provedla Andorra svou první popravu od 19. století: Antoni Arenis byl popraven za dvojnásobnou bratrovraždu popravčí četou, protože nebyl k dispozici vyškolený kat.
Po druhé světové válce se v Andoře začal rozmáhat turistický průmysl. Tento vývoj, podporovaný zlepšením dopravy a komunikací měl za cíl prolomit izolaci Andorry. Veřejné požadavky na demokratické reformy vedly v 70. letech k rozšíření volebního práva na ženy a na počátku 80. let k vytvoření nových vládních orgánů.
Od 90. let 20. století
Andorra se stala parlamentní demokracií v květnu 1993 po schválení nové ústavy lidovým referendem. Nová ústava si zachovala francouzské a španělské spoluvládce, i když s omezenými a úzce vymezenými pravomocemi. Občanská práva byla značně rozšířena, včetně legalizace politických stran. Andorra vstoupila do celní unie s Evropskou unií v roce 1991 a byla přijata do organisace spojených národů 28. července 1993. Stala se členem rady Evropy v roce 1994.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku History of Andorra na anglické Wikipedii.