Dénkart

Třetí kniha obsahuje více než čtyři sta kapitol, z nichž některé jsou velmi krátké, různého obsahu, například o kosmogonii, manželství mezi blízkými příbuznými, handarzech nebo medicíně Nemají žádnou zjevnou koncepci s výjimkou polemického zaměření proti „špatným náboženstvím“, explicitně manicheismu a judaismu, z důvodů opatrnosti však mezi nimi přímo zmiňován islám. Zároveň však obsahuje polemiku zpochybnění některých muslimských konceptů: Mohameda jako „pečeti proroků“, modloslužebnictví a víry ve věčný pobyt v pekle. Čtvrtá kniha ještě více postrádá jasný záměr, zaobírá se například původem Ameša Spentů, rolí perských králů jako obránců zarathuštrismu, spekulacemi o času, osudu a svobodné vůli, ale také hudbou nebo vědami. Tyto knihy obsahují také dvě podání o historii textu a rukopisů Avesty.[2][1]

První část páté knihy má podobu odpovědí Áturfarnbaga na otázky konvertity, týkajících se především Zarathuštrova života a poselství, hlavních principů zarathuštrické víry, rituálního očištění, zásad stravování nebo například manželství. Má výrazně nacionalistický charakter a vyjadřuje naději na obnovení vlády zarathuštrismu v Íránu. Druhá část obsahuje třicet tři otázek jistému křesťanovi týkající se metafyziky, povahy předávání zjevení nebo například správného provádění kultu. Šestá kniha je kolekcí handarzů, ponaučení mudroslovného rázu.[2]

Kniha sedmá obsahuje Zarathuštrův životopis, ale zaobírá se také událostmi budoucími, například příchodem sóšjansů. Kniha osmá obsahuje souhrn obsahu Avesty v její sasánovské podobě, ale také pasáže o trestním a zemědělském právu. Kniha devátá je svého druhu zandem – komentářem k obsahu Avesty z předchozí knihy, především k třem nejvýznamnějším modlitbám: Ahuna vairja, Ašem vohu a Jenhé hátam.[2]

• Encyclopædia Iranica – Denkard