Cotopaxi

Cotopaxi je stratovulkán[1] v Andách v Národním parku Cotopaxi ležící zhruba 70 kilometrů od hlavního města Ekvádoru, Quita[2]. Se svou výškou 5897 metrů je druhým největším masivem ve státě, ale nejznámějším a nejvíce navštěvovaným. Cotopaxi má téměř symetrický kuželovitý tvar se sklonem svahu 35° – 45°, který se zvedá z náhorní plošiny v nadmořské výšce cca 3000 metrů, a jeho základna je široká okolo 16×19 kilometrů[3]. Sopka je známá díky ledovci, který pokrývá její vrchol od hranice 5000 metrů.

Cotopaxi
Pohled na Cotopaxi z hory Corazón
Vrchol5897 m n. m.
Prominence2403 m ↓ Panamericana
Izolace97 km → Chimborazo
SeznamyUltraprominentní hory
Poloha
SvětadílJižní Amerika
StátEkvádor Ekvádor
PohoříAndy
Souřadnice0°40′48″ j. š., 78°26′ z. d.
Cotopaxi
Prvovýstup28. listopadu 1872
Typčinný stratovulkán
Erupce1975
Horninatuf
PovodíPastaza, Napo
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Průzkum
Vulkán na fotografii NASA, barvy ukazují nadmořskou výšku[4]

Cotopaxi se jako první pokusil zdolat pruský geograf Alexander von Humboldt v roce 1802, ale dostal se pouze do výšky zhruba 4500 metrů. Roku 1858 podnikl průzkum sopky Moritz Wagner, ale ani on nebyl schopný dosáhnout vrcholu. Na Cotopaxi poprvé vystoupil v roce 1872 německý geolog Wilhelm Reiss společně s Kolumbijcem Angelem Escobarem. Na dně kráteru stanuli dne 2. září 1972 také členové česko-polské expedice Cotopaxi 72 Bedřich Mlčoch a Jerzy Dobrzyński.

Výstup na Cotopaxi je populární záležitostí a při dobrých podmínkách jej absolvuje asi stovka návštěvníků za víkend[5]. Výchozím místem při výstupu na vrchol je chata José Ribas (4880 m). Silnice vede téměř až k chatě samotné, pěší výstup k chatě od brány národního parku trvá zhruba 2 dny. Cesta na vrchol od chaty trvá průměrně 6 až 8 hodin, cesta zpět zhruba 3 hodiny.

Erupce

Od roku 1534 Cotopaxi mnohokrát explodovala a je považována za jednu z nejaktivnějších sopek na světě. Z více než 50 zaznamenaných erupcí byly nejsilnější ty v letech 1742, 1744, 1768 a 1877. Vzhledem k prudkému sklonu svahu se koryty řek pramenících z ledovce na vrcholu sopky valilo bahno a sutiny do vzdálenosti stovek kilometrů, což mělo za následek velké hospodářské škody a ztráty na lidských životech. Lahary dokonce pronikly až do Tichého oceánu nebo do Amazonie. Nedaleké město Latacunga bylo během nich již třikrát zničeno, ale vždy bylo obnoveno.

Největší výbuch nastal 26. června 1877. První známky nestability se začaly objevovat již od prosince 1876, den před explozí se do výšky 8000 metrů zdvihl oblak par a popela. Druhý den v časných ranních hodinách kráter vychrlil obrovské množství dýmu a popela tak, že v hlavním městě Quitu v odpoledních hodinách nebylo vidět doslova na metr. Mezitím sopka pokračovala v detonacích, přičemž největší škody způsobily obávané lahary. Tyto sopečné bahnotoky vzniklé z roztátého ledovce se rozlily do třech hlavních údolí a smetly vesnice (včetně Latacungy), kde usmrtili přes 1000 lidí. Od té doby je Cotopaxi málo aktivní, nicméně představuje stále hrozbu, protože se v jejím okolí nachází několik měst s větším množství obyvatel[6].

Poslední sopečná erupce, včetně malého zemětřesení, byla dokumentována v roce 1975.

Galerie
Pohled na Cotopaxi
Pohled na Cotopaxi
Chata José Ribas pod ledovcem
Cotopaxi z hory Illiniza
Panoramatický pohled na kráter

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cotopaxi na anglické Wikipedii.

  1. SIGURDSSON, Haraldur; DAVIDSON, Jon; DE SILVA, Shan. Encyclopedia of Volcanoes. [s.l.]: Academic Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-0-12-643140-7. Kapitola Composite Volcanoes, s. 668. (anglicky)
  2. BIGGAR, John. The High Andes: a guide for climbers. Scotland : Andes Press, 1996. ISBN 1-871890-38-1.
  3. NASA Earth Explorer page [online]. Earthobservatory.nasa.gov [cit. 2012-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-26.
  4. NASA - The Cotopaxi Volcano [online]. www.nasa.gov [cit. 2009-10-10]. Dostupné online.
  5. BIGGAR, John. The Andes: a guide for climbers. 2. vyd. Scotland : BigR Publishing (Andes), 1999. ISBN 0-9536087-0-0.
  6. Joan Vaccaro, Frans Glissenaar, Aida Grovestins, Carien reinking, Annemieke van Roekel, Marianne Wilschut, Marek Křížek, Zbyněk Engel. 100 největších přírodních katastrof. Praha: Rebo Productions, 2006. 207 s. ISBN 80-7234-529-X. S. 24–25. (čeština)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.