Cornelio Malvasia

Cornelio Malvasia (1603, Bologna, Itálie – 1664) byl italský aristokrat, astronom a vojenský vůdce. Malvasia se narodil v roce 1603 aristokratické rodině v Bologni a byl bratrancem Carla Cesara Malvasia,[1] italského vědce a historika umění známého svými biografiemi barokních umělců s názvem „Felsina pittrice“, publikovaných v roce 1678.

Cornelio Malvasia
Cornelio Malvasia, voják a astronom
Narození1603
Bologna
Úmrtí1664 (ve věku 60–61 let)
Bologna, Itálie
Národnostitalská
Povolánívoják, astronom, astrolog
PříbuzníCarlo Cesare Malvasia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vojenská kariéra

Během válek v Castru vedl jízdu papežské armády proti parmskému vévodství. Stal se blízkým synovcům papeže Urbana VIII. a jeho pozdější korespondence a publikace nesly erb rodiny Barberini; tři včely. Jeho bratranec Carlo později dostal v Římě zakázku od kardinála Marzia Ginettiho, věrného zastánce rodiny Barberini.

Navzdory tomu, že se vévodství Modena během války o Castro postavilo na stranu vévodů z Parmy, se Malvasia později stal vojenským poradcem Alfonsa IV. d'Este, vévody z Modeny. Později byl jmenován maršálem francouzské armády v Itálii, zatímco Francesco II. d'Este, pozdější vévoda z Modeny, byl generálem této armády.

V roce 1656 navštívil Paříž a získal ocenění od francouzského krále Ludvíka XIV. – 400 louisdorů ročního důchodu za působení v armádě a diamantovou brož od kardinála Mazarina.[1]

Mecenáš astronomie

I během své vojenské kariéry se Malvasia věnoval astronomii, optice, zabýval se vědeckým inženýrstvím – zkoumal možnosti principů navrhování a stavbě strojů, konstrukcí mostů, tunelů, silnic, vozidel, budov a pod. Je mu přičítáno přispění k vynálezu zaměřovacího kříže u dalekohledů, neboli „nitkového kříže“. Vynález je obvykle připisován Robertu Hookeovi.

Cornelio Malvasia byl zvolen v Bologni senátorem a počátkem 40. let 17. století začal stavět soukromou observatoř „Panzano Observatory“ poblíž Bologni.[2]

V roce 1645 pozval Malvasio francouzsko-italského matematika a inženýra Giovanniho Domenica Cassiniho do Bologny a nabídl mu místo ve své hvězdárně, která byla blízko dokončení. Většinu času strávili výpočtem novějších, lepších a přesnějších efemerid pro astrologické účely pomocí rychle se rozvíjejících astronomických metod a nástrojů [3] O 17 let později, v roce 1662 výsledek jejich společné práce Malvasio vydal pod názvem „Ephemerides novissimae motuum coelestium“. Dílo bylo věnováno kardinálu Giulio Cesare Sacchettimu, dvakrát nominovanému Antoniem Barberinim jako francouzský kandidát na papeže[4]. Práce obsahovala poněkud kontroverzní tvrzení, že Malvasio dokáže vystopovat Sacchettiho předky zpět až k starořímským bohům.[5]

Cornelio Malvasia si o vývoji nových metod dopisoval s řadou dalších astronomů.[6]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cornelio Malvasia na anglické Wikipedii.

  1. Malvasia's Life of the Caracci by Carlo Cesare Malvasia (conte) & Anne Summerscale (Reprint - Penn State Press, 2000)
  2. Biographical Encyclopedia of Astronomers by Virginia Trimble, Thomas Williams, Katherine Bracher, Richard Jarrell, Jordan D. Marché and F. Jamil Ragep (Springer Reference, 20/11/2007)
  3. Rodolfo Calanca: L'astronomia nel ducato estense tra il XVII ed il XIX secolo (Astronomy in the duchy of Este between the seventeenth and the nineteenth century)
  4. Papežské konkláve v roce 1644 konkláve 1655.
  5. Ave Papa/Ave Papabile: the Sacchetti family, their art patronage, and political aspirations by Lilian H. Zirpolo (2005), p. 17
  6. National Central Library of Florence: Archivováno 2. 1. 2015 na Wayback Machine Correspondence from Carlo Manzini to Malvasia in 1650
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.