Cordillera Principal
Cordillera Principal, také Hlavní Kordillera, je označení pro střední část Chilsko-argentinských And. Tvoří je úzké horské pásmo na státní hranici Chile a Argentiny, kde se nachází nejvyšší hory And a Ameriky. Cordillera Principal se rozkládá od jižního okraje pouště Atacama, okolo 27° jižní šířky, k řece Bio Bio na chilské straně a řece Agrio na argentinské straně And. Nejvyšší hory horského pásma se nachází na severu a směrem k jihu nadmořská výška klesá. Od severu k jihu zde leží: Ojos del Salado (6 893 m), Cerro Bonete (6 759 m), Mercedario (6 720 m), nejvyšší vrchol And a Ameriky Aconcagua (6 961 m) a Tupungato (6 565 m).[1][2]
Cordillera Principal | |
---|---|
Aconcagua a Cordillera Principal | |
Nejvyšší bod | 6 961 m n. m. (Aconcagua) |
Nadřazená jednotka | Andy |
Sousední jednotky | Cordillera Frontal |
Světadíl | Jižní Amerika |
Stát | Chile Argentina |
Horniny | vulkanické horniny, sedimenty |
Souřadnice | 32° j. š., 70° z. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Geologie
Orogeneze Cordillery Principal proběhla v pozdním mezozoiku a v období kenozoika. Silná vrstva druhohorních mořských usazenin překrývá karbonskou vrstvu flyše. V usazeninách lze rozeznat několik vrstev. Nejvýše leží tmavé jílovité břidlice, níže pískovce, vápence a sádrovce. V oblasti Kontinentálního rozvodí jsou usazeniny smíseny s vulkanickými a pyroklastickými horninami pozdní jury a svrchní křídy. Na chilské straně může dosahovat vrstva vulkanických hornin tloušťky až 6 kilometrů. Vulkanické horniny se nachází i východně od chilsko-argentinské hranice. Oblouk mezi nimi je pak vyplněn mořskými a kontinentálními sedimenty.[3]
Reference
- ŠLÉGL, Jiří a KOLEKTIV. Světová pohoří, Amerika. 1. vyd. Praha: Knižní klub, Balios, 2003. 176 s. ISBN 80-242-0960-8. Kapitola Andy, s. 157.
- Ecoatlas: La Cordillera Principal [online]. Instituto Desarrollo Rural, Mendoza, Argentina [cit. 2020-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-18. (španělsky)
- RAMOS, Victor A. Geology of the Cordillera Principal. Buenos Aires, Argentina: Asociación Geológica Argentina, 1995. 28 s. Dostupné online. S. 11–13. (anglicky)