Cord

Inovací u modelu Cord L-29 byl náhon na přední nápravu a u modelů 810 a 812 to byly výklopné světlomety.

Náhon na přední nápravu představil jako první v roce 1934 Citroën u modelu Traction Avant a Cord se stal první americkou automobilkou, která tento systém použila.

Výklopné světlomety nebyly běžným vybavením až do 60. let. (ačkoliv značka DeSoto je použila už v roce 1942). Návrháři prvních vozů Oldsmobile Toronado (který se začal vyrábět v roce 1966) později uvedli, že výklopnými světlomety chtěli navodit design vozů Cord.

1930 L-29

Tento vůz byl prvním americkým automobilem s náhonem na přední nápravu nabídnutý veřejnosti,[1] když v roce 1929 porazil o několik měsíců vůz značky Roxton.[2] Bývalého Millerova kreativního technika Carla Van Ransta napadlo, že by mohl využít koncepci pohonu úspěšných závodních vozů z 500 mil Indianapolis, včetně zadní nápravy De Dion a brzd umístěných v šasi.[2] Díky tomu mohl být vůz mnohem nižší než vozy ostatních konkurenčních značek. Oba sériové vozy a speciální karoserie postavené na šasi Cord americkými a evropskými karosáři vyhrávaly ocenění po celém světě. Model L-29 byl nabízen s plnou paletou přístrojů, které zahrnovaly ukazatel teploty, tlaku oleje a tachometru, které byly nalevo a ukazatelem stavu paliva, oleje a ampérmetrem napravo od volantu.[3]

Vůz byl poháněn Auburnovým řadovým osmiválcem s L-hlavami od firmy Lycoming[4][3] z modelu Auburn 120[2] o objemu 301 cu.i. (4 934 cm³) a výkonu 125 koní (93 kW),propojený s třístupňovou převodovkou. Převodovka i přední náprava byly však nevyhovující, navíc vůz byl s hmotností 4 700 liber (2 100 kg)[2] limitován rychlostí 80 mil/h (130 km/h),[2] což bylo v této době nedostačující a tyto hodnoty byly snadno překonány levnějším vozem Auburn.[2] Styling byl stále půvabný a navzdory rozvoru náprav o hodnotě 137,5 palců (3 490 mm) a tuhému řízení, se vůz údajně nádherně ovládal.[2] S cenou kolem 3 000 dolarů byl soupeřem značek Marmon, Lincoln, Packard, Franklin a Stutz;[2] Chrysler v roce 1930 okopíroval několik stylingových prvků.[4] Během Velké hospodářské krize byl odbyt velmi malý a v roce 1932 byla ukončena produkce tohoto modelu s pouhými 4 400 prodanými vozy.[2] Rozvor náprav byl 137,5 palce (349 cm)[5] a výška sedanu byla 61 palců (155 cm).[3]

Cord 812 SC

Model 810/812 je pravděpodobně nejznámějším výrobkem společnosti. Byl navržen Gordonem M. Buehrigem a byl vybaven poháněnou přední nápravou a nezávislým zavěšením předních kol;[4] díky náhonu přední nápravy mohl být modelu 810 tak nízký, že nebylo zapotřebí nástupních prahů.[4] Vůz byl poháněn stejným motorem V8 Lycoming o objemu 289 cu.i. (4 739 cm³),[6] který měl výkon 125 koní (93 kW), jaký byl v modelu L-29.[4] Kromě dalších inovativních prvků měl model 810 čtyřrychlostní elektricky ovládanou poloautomatickou převodovku.[7]

Vůz způsobil v listopadu 1935 senzaci na autosalónu New York Auto Show. Na této výstavě bylo dohodnuto mnoho objednávek, ale vozy nebyly až do února připraveny k převzetí. Navzdory tomuto zpoždění výroby Cord slíbil doručení vozů do Vánoc, protože očekával produkci 1 000 vozů za měsíc. To se ukázalo jako velmi optimistické; první vyrobené vozy byly doručeny až po dubnu 1936.[8] Celkem vzato, Cord dokázal v prvním modelovém roce prodat pouze 1 174 vozů modelu 810.[6] Vůz je velice známý kvůli plochému nosu s žaluziovým designem mřížky chladiče. Předek vozu byl tak podobný rakvi, že byl často nazýván "Rakvovým Nosem".

Počáteční problémy, jako například vyklouzávání rychlostního stupně a přeměna provozních kapalin na plyny, zchladily prvotní nadšení a síť dealerů se rychle zmenšovala. Neprodané a nedokončené modely 810 z roku 1936 byly prodány v roce 1937 jako modely 812. V roce 1937 ukončila společnost Auburn produkci značky Cord. Byl postaven jediný prototyp modelového roku 1938, který měl několik změn masky a krytu převodovky, tento kus stále existuje. Společnost Cord byla během obvinění z páchání finančních podvodů prodána společnosti Aviation Corporation a zakladatel E. L. Cord se přestěhoval do Nevady, kde vydělal milióny na nemovitostech a jiných záležitostech.

Design Cordu 812 byl znovu uveden na trh téměř ihned v roce 1940, když se churaví autovýrobci Hupmobile a Graham-Paige snažili ušetřit peníze a oživovat společnosti tím, že používaly stejné karoserie. Jejich čtyřdveřové sedany Hupp Skylark a Graham Hollywood, které se podobaly modelu 810, byly všední. Díky předním světlometům v retro stylu mohly být obaly světel hladké a výkon pocházel ze standardního návrhu motoru vpředu/náhonu na přední nápravu. Před ukončením výroby v roce 1940 bylo vyrobeno pouze 1 900 těchto vozů.