Constantijn Francken

Constantijn Francken se narodil v Antverpách jako syn Hieronyma Franckena III. a Cornelie Daep. Pokřtěn byl 5. dubna 1661. Byl posledním umělcem v dynastii umělců Franckenových, která hrála důležitou roli ve vlámském umění od druhé poloviny 16. století. Jejich velká dílna byla známá standardem kvalitní umělecké produkce nejen v Antverpách. Constantijnův otec Hieronymus byl synem Franse Franckena mladšího, nejslavnějšího potomka dynastie Franckenů. Existuje několik prací, připisovaných jeho otci, ale jejich pravost není ověřena.[3] Hieronymous zemřel v roce 1671 a nemohl svého tehdy desetiletého syna učit malířskému řemeslu. Kdo tedy byl učitelem Constantijna známo není. Je možné, že Constantijn se učil přímo v rodinné dílně Franckenových.[4]

Bitva o Ekeren v roce 1703

Pravděpodobně někdy v letech 1679 až 1694 Constantijn odcestoval do Paříže.[4] Během svého pobytu v Paříži možná pracoval pro francouzského krále Ludvíka XIV.[3] Důkazem jeho pobytu v Paříži je prohlášení učiněné dne 2. května 1699 v Antverpách rytcem Cornelisem Vermeulenem a dalšími o úspěšných aktivitách Constantijna Franckena v Paříži. Po svém návratu do Antverp prohlásil v podání u antverpského soudu ze dne 10. prosince 1694, že působil 15 let v Paříži, Versailles a dalších rezidencích francouzského krále, kde maloval portréty, které mu získaly vynikající pověst. Dále uvedl, že je připraven se usadit v Antverpách, pokud bude zproštěn povinnosti městské služby. Dne 24. ledna 1695 vstoupil do městské gardy.[1]

V letech 1694–1695 vstoupil do antverpského cechu svatého Lukáše jako „wijnmeester“, tj. syn mistra.[4][5]

V letech 1695–1696 se stal děkanem cechu, ale z činností spojených s funkcí děkana se vykoupil zaplacením 300 guldenů a darováním zbraní cechu. Ve stejném roce přijal za svého žáka Karla van Falense.[5] Van Falens se později specializoval na lovecké a jezdecké scény, stal se dvorním malířem u francouzského dvora a členem Académie Royale.[3]

Odjezd Maartena van Rossuma po jeho útoku na Antverpy dne 24. července 1542

Dne 28. dubna 1696 se Francken oženil s Christinou Clarou z Boechout. Jeho manželka později trpěla duševní chorobou a prý utekla z domova nahá. Její rodina obvinila Franckena, že její nemoc zavinil tím že promarnil její dědictví. Spor mezi oběma rodinami se vyhrotil a Constantijnovi bylo nařízeno pod hrozbou fyzického trestu upustit od urážek svého švagra. Constantijn prý utrácel nad poměry, přestože jako umělec byl úspěšný a jeho díla vynášela vysoké částky. V roce 1703 prodal velký obraz Bitva u Ekerenu z roku 1703, nyní v majetku Royal Museum of Fine Arts v Antwerpách, za 280 guldenů.[1]

Zemřel zadlužený 12. ledna 1717 v Antverpách v domě, který si pronajal na Lange Nieuwstraat. Ve stejný den byl pohřben v kostele Sv. Jakuba.[1]

Francken během svého patnáctiletého pobytu ve Francii pracoval hlavně jako portrétista, přesto nejsou známy žádné jeho portréty. Byl velmi zručný v kompozici vojenských scén.[1] Je znám svými krajinami s bojovými scénami. Kromě obrazu Bitva u Ekerenu z roku 1703 namaloval plátno Odjezd Maartena van Rossuma po jeho útoku na Antverpy dne 24. července 1542, Museum aan de Stroom v Antverpách, Obléhání Namuru Vilémem III Oranžským, Předání klíčů od Štrasburku Ludvíkovi XIV., (Musée historique de Strasbourg) a pohled na bitvu z ptačí perspektivy namalovaný v roce 1702 z ptačí perspektivy.[4]