Condercum

Condercum byla římská pevnost, která ležela tam, kde se nachází Benwell, předměstí anglického města Newcastle. Byla jednou ze třinácti trvale obsazených pevností Hadriánova valu[1], v pořadí třetí na Hadriánově valu, po nejvýchodněji ležících pevnostech Segedunum (Wallsend) a Pons Aelius (Newcastle).

Condercum
Condercum mezi pevnostmi Hadriánova valu
Základní informace
Výstavba122-124
Zánikopuštěna v 5. století
Materiálkámen
Poloha
AdresaAnglie Anglie
Souřadnice54°58′33,6″ s. š., 1°39′46,8″ z. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stála na návrší tři kilometry na západ od města Newcastle. Severní část tohoto místa v moderní době pokrývá vodní plocha z viktoriánské doby a na jihu stojí obydlená čtvrť ze 30. let 20. století, proťatá silnicí A186 z Newcastlu do Carlisle, která sleduje linii starověkého Hadriánova valu.

V blízkosti pevnosti se mimo jiné dochovaly pozůstatky malého chrámu zasvěceného Antenociticovi.

Popis pevnosti

Pevnost měřila 170 metrů v severojižním směru a 120 metrů od východu k západu. Její opevnění uzavíralo plochu o rozloze 2 hektary. Byly v něm tři brány vedoucí na sever, dále dvě boční brány (na východ a na západ), kterými procházela skrz pevnost římská vojenská silnice podél jižní strany Hadriánova valu. Poslední brána v opevnění poskytovala přístup k jihu.

V pevnosti sídlilo jezdectvo. Pevnost měla dům velitele, budovu velitelství, dvě sýpky, dílny, kasárny, stáje a nemocnici.

Výstavba pevnosti a posádka

Z několika nápisů na zdech je známo, že opevnění této pevnosti postavili vojáci z druhé Augustovy legie (Legio II Augusta), pravděpodobně mezi lety 122 a 124. Vojáci z dvacáté legie (Legio XX Valeria Victrix) tam zřejmě na konci 2. století provedli další přístavby nebo opravy. Dvě sýpky však postavil oddíl odjinud, snad z nedaleké pevnosti Arbeia (dnes South Shields).

Chrám boha Antenocitica

V 2. století pevnost Condercum hájila první kohorta Vangionum Milliaria Equitata, což byl smíšený pěší a jezdecký oddíl z Horní Germánie. Mohl mít až jeden tisíc mužů, ale v pevnosti jich pravděpodobně byla jen polovina tohoto počtu. Dále se předpokládá, že v letech 205 až 367 byla v pevnosti usazena pětisetčlenná pomocná jednotka kavalérie (Ala I Hispanorum Asturum), z kmene Asturů ze severního Španělska.

Archeologické výzkumy

Vykopávky, které probíhaly ve 20. a 30. letech 20. století, ukázaly, že pevnost pravděpodobně vybudovali v roce 122. Nalezená keramika z 2. století napovídá, že pevnost byla v té době přestavována.[2] K dalším nálezům z této lokality patří oltáře zasvěcené bohům, brože či stříbrná lžíce.[3]

Jiné stavby

V blízkosti pevnosti byly nalezeny pozůstatky dalších tří starověkých římských staveb: jde o Antenociticův chrám, lázně a mansio. U Hadriánova valu je jedinečně dochovaný také přechod přes opevnění.

Vicus

Existují důkazy, že u pevnosti ve starověku vyrostla civilní osada (vicus), směrem na sever a na jih.

Chrám boha Antenocitica

Necelých sto metrů na východ od pevnosti lze spatřit pozůstatky Antenociticova chrámu. Byly objeveny v roce 1862, měří 4,6 m od východu na západ a 6,1 m od severu k jihu. Na jižním konci má prodlouženou apsidu, v níž pravděpodobně stála socha tohoto boha v životní velikosti, soudě podle nalezené hlavy a částí paže a nohy s odpovídajícími rozměry. Jde o nejslavnější nález z tohoto chrámu. Socha mladého boha s keltským ozdobným nákrčníkem je syntézou klasických a jiných stylových prvků.[4]

Deska u přechodu přes vallum v Benwellu

Bylo nalezeno několik oltářních kamenů; tři oltáře věnované Antenociticovi, další byly zasvěceny místním keltským bohům ("tři lamiae").[5] Protože Antenociticus není zmiňován nikde jinde na území Římské říše, jedná se jistě o místní, keltské božstvo[1]. V chrámu byly také vykopány mince, ta nejmladší pochází z doby vlády císaře Marca Aurelia (161-180). Stavbu zřejmě zbořili nepřátelé ke konci 2. století. Bylo v ní nalezeno jen pět čitelných mincí, proto datum zničení není jisté.[6]

Lázně
Přechod přes vallum v Benwellu

Tři sta metrů na jihozápad od pevnosti byly v roce 1751 objeveny lázně. Budova měla několik místností, pravděpodobně s nádržemi s teplou a studenou vodou a šatnami, jaké se v podobných lázních obvykle nacházejí.

Mansio

Jižně od hradeb byla nalezena třetí stavba. Jednalo se o velkou obytnou budovu, pravděpodobně mansio, která sloužila při služebních cestách jako ubytovací hostinec.

Vallum

Jižně od pevnosti je jediné místo po celé délce Hadriánova valu, kde lze vidět pozůstatky přechodu přes vallum, mohutný a hluboký příkop vybudovaný s cílem chránit tamní vojenskou zónu z jižní strany. Přechod měl původně měl ozdobný oblouk.[7]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Condercum na anglické Wikipedii.

  1. History of Benwell Roman Temple. English Heritage [online]. [cit. 2019-06-18]. Dostupné online.
  2. Dostupné online.
  3. Dostupné online.
  4. BLAGG, T. F. C.; PHILLIPS, E. J. Corpus Signorum Imperii Romani. Great Britain I, 1. Corbridge, Hadrian's Wall East of the North Tyne. Britannia. 1982, roč. 13, s. 442. Dostupné online [cit. 2019-06-18]. ISSN 0068-113X. DOI 10.2307/526530.
  5. Matthias Egeler: “Condercum: Some Considerations on the Religious Life of a Roman Fort on Hadrian’s Wall and the Celtic Character of the lamiae tres of the Dedication Stone CIL VII, 507,” in: Studi Celtici 7 (2008-2009), pp. 129-176.
  6. Archæologia Æliana. Notes and Queries. 1915-10-23, roč. s11-XII, čís. 304, s. 331–331. Dostupné online [cit. 2019-06-18]. ISSN 1471-6941. DOI 10.1093/nq/s11-xii.304.331a.
  7. http://www.ecastles.co.uk/benwell.html
    • J. Collingwood Bruce, Handbook to the Roman Wall (1863), Harold Hill & Son, ISBN 0-900463-32-5
    • Ronald Pemberton and Frank Graham, Hadrian's Wall in the Days of the Romans (1984), Frank Graham, ISBN 0-85983-177-9

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.