Cocoa

Prostředí Cocoa je dostupné již od roku 1986. Technologie, které souhrnně označujeme jako Cocoa, se postupně vyvinuly z balíčku NeXTSTEP AppKit, balíčku vývojových nástrojů vyvinutého pro platformu NeXT. Když společnost Apple v roce 1996 společnost NeXT koupila, začala vyvíjet novou verzi systému Mac OS, kterou nyní známe pod názvem Mac OS X a jejíž velkou část založila právě na technologiích získaných od společnosti NeXT. Spolu s dalším vývojem systému Mac OS X se pak dále vyvíjelo i prostředí Cocoa. Společnost Apple do něj přidala technologie pocházející z klasického systému Mac OS, jako je technologie QuickTime, i úplně nové technologie, jako je například technologie Quartz, která umožňuje všechny možné vizuální efekty a animace. Prostředí Cocoa se neustále vyvíjí. Důvod proč se frameworky jmenují Cocoa je jednoduchý. Apple měl na název Cocoa obchodní známku, a tak po koupi společnosti NeXT, použil název Cocoa pro frameworky AppKit a Foundation.

Cocoa se skládá z mnoha frameworků. Nejdůležitější jsou ale tyto tří hlavní frameworky.

Model-View-Controller je softwarová architektura, která odděluje datový model, logiku a uživatelské rozhraní aplikace. Cocoa je od začátku založena na modelu MVC. Pro Model Cocoa využívá framework Core Data, ve kterém vývojář může modelovat data aplikace. Pro View Cocoa má framework AppKit, ten umožňuje pomocí nástroje Interface Builder navrhnout uživatelské rozhraní aplikace. Pro Controller, což je logika aplikace, využívá vlastní zdrojový kód. Nyní však už vývojář nemusí psát kód, aby napsal vlastní program a to díky technologii Cocoa Bindings.

Technologie Cocoa Bindings umožňuje vývojáři nakonfigurovat rámec v nástroji Interface Builder takovým způsobem, že aktualizuje svoji hodnotu a vrací provedené změny do objektu modelu více méně automaticky. Stačí, když vývojář prostřednictvím Interface Builderu sdělí, se kterým řídícím objektem má konkrétní prvek uživatelského prostředí spolupracovat a který řetězec má používat jako klíč pro získávání a nastavování hodnoty. Zjednodušeně lze říci, že pro tvorbu uživatelského prostředí nemusí vývojář napsat žádný zdrojový kód. Ovšem pozor, toto neplatí zcela. Cocoa Bindings nepokrývá veškeré možnosti, jež lze realizovat při použití zdrojového kódu jako tvůrce uživatelského prostředí aplikace.

V Cocoa se interakce s uživatelským rozhraním navrženým v nástroji Interface Builder řeší prostřednictvím tzv. akcí a outletů.

(IBAction)buttonPressed: (id)sender{
      NSString *labelText = [NSString stringWithFormat:@"Hello World"];
      [self.label setStringValue:labelText];}
}

@IBAction func buttonPressed(sender: AnyObject) {
  let text="Hello World"
  label.text="\(text)"
}

     @property (weak) IBOutlet NSTextField *label;

     @property (weak) IBOutlet NSButton *button;

@IBOutlet weak var label: NSLabel!
@IBOutlet weak var button: NSButton!

V Cocoa od začátku bylo nutné, aby si programátor sám alokoval a uvolňoval paměť. To bylo často zdrojem chyb. V dnešní době kdy už je výkon počítačů velký je k dispozici automatická správa paměti. Společnost Apple zavedla s příchodem druhé verze jejich jazyka Objective-C 2.0 v roce 2006 tvz. Garbage Collector, který měl na starosti automatickou správu paměti. Avšak Garbage collector byl nahrazen novější správou paměti ARC (Automatic reference counting) ve verzi operačního systému OS X 10.8 Mountain Lion v roce 2012.

• Cocoa fundamentals– případné další informace