Paličkovice nachová
Paličkovice nachová (Claviceps purpurea) je jedovatá vřeckovýtrusná houba z čeledi paličkovicovité, která tvoří podhoubí (mycelium) v semeníku lipnicovitých rostlin a mění jej v tmavý tvrdý útvar (sklerocium), tzv. námel. Sklerocia obsahují farmaceuticky využitelné alkaloidy. Mohou být také původcem onemocnění zvaného ergotismus.
 Paličkovice nachová | |
|---|---|
 Námel na pšenici | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | houby vřeckovýtrusné (Ascomycota) |
| Třída | Pezizomycotina |
| Řád | masenkotvaré (Hypocreales) |
| Čeleď | paličkovicovité (Clavicipitaceae) |
| Rod | paličkovice (Claviceps) |
| Binomické jméno | |
| Claviceps purpurea (Fr.) Tul. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jméno
Paličkovice nachová si vysloužila velké množství lidových pojmenování. Často bývá označována jako námel, černidlo, svaté žito, svatý oheň nebo oheň svatého Antonína.
Popis
Tato vřeckovýtrusná cizopasná houba vytváří stopkovité paličkovité útvary (stromata) s početnými plodničkami. Stroma je tvořeno sterilní stopkovitou částí a fertilní kulovitou fialově zbarvenou částí. Ve stromatu jsou zanořeny kyjovitě rozšířené plodnice (perithecia), které ústí na povrch úzkými otvory. Uvnitř perithecií se nachází výtrusorodá vrstva tvořená vřecky (asci) a vrstva neplodných podpůrných vláken. V každém vřecku se nachází osm jednobuněčných nitkovitých výtrusů (askospor), které zde vznikají meiotickým a následným mitotickým dělením. Semeníky napadené rostliny se transformují zbytněním pletiv do struktury tmavě fialového až černého útvaru zvaného sklerocium. Sklerocia představují v životním cyklu paličkovice trvalé (rigidní) stadium, v němž houba setrvává po dobu nepříznivých podmínek.
Životní cyklus
Paličkovice cizopasí především v mladých semenících žita, ale i ječmene, pšenice a dalších druhů travin.
Primární infekce
K primární infekci dochází v období květu koncem jara až začátkem léta. Askospory se zachytí na bliznách pestíků a vyklíčí v hyfy. Hyfy prorůstají do semeníku a rozrůstají se v něm v husté mycelium. Uvnitř mycelia se zakládají drobné komůrky vystlané konidiofory, které produkují nepohlavní konidie. Odškrcené konidie jsou vylučovány na povrch semeníku s kapičkami sladké šťávy (medovice), která je silným lákadlem pro hmyz.
Sekundární infekce
Hmyz tak přenáší konidie hojně obsažené ve šťávě na další květy a stává se původcem sekundární infekce. Prorůstající houbová vlákna postupně mění samotný semeník ve sklerocium. Sklerocium se odděluje od hostitelské rostliny a zimu přečkává na povrchu půdy nebo v ní. V následujícím roce na jaře z něho opět vyrůstají hlavičkovitá stromata. Uvnitř fertilní části stromat se vytvářejí drobné dutinky, do nichž pronikají hyfy diferencované v pohlavní orgány – samičí askogon a samčí antheridium. Přiložením antheridia k askogonu dojde k plazmogamii s následným dělením jader. Vznikají askogenní hyfy, na jejichž koncích se tvoří vřecka. Vřecka obsahují askospory, které celý cyklus započnou znovu.
Výskyt
Jedná se o kosmopolitní houbu, hojně rozšířenou hlavně v Evropě. Dobře se množí v teplém a vlhkém prostředí.
Pěstování
V současnosti se námel pěstuje jen na uměle infikovaných a speciálně upravených žitných porostech. Podle nejnovějších technologií kultivace lze pěstovat námel také v laboratorních podmínkách na živných médiích. Takto vyšlechtěné kmeny paličkovice produkují jednotlivé alkaloidy nebo jejich směs ve výhodném poměru. Pěstování námele na očkovaných kulturách žita započalo ve 30. letech 20. století ve Švýcarsku. Hlavními producenty námelových alkaloidů jsou dnes kromě Švýcarska také Německo, Itálie a Česko.
Obsahové látky
Sklerocium je zdrojem velkého počtu alkaloidů. V námelu se jich objevuje více než čtyřicet. Jejich zastoupení se liší v závislosti na lokalitě pěstování. Jedná se o alkaloidy dvou strukturních typů – derivátů kyseliny lysergové (jednoduchých amidů a peptidových alkaloidů především ergotaminové, ergotoxinové a ergostinové řady) a klavinových alkaloidů. Přítomny jsou i další látky, například acetylcholin, aminy, oleje a barviva (sklererythrin, ergochrysin, ergoflavin).
Riziko nákazy
V České republice je v důsledku dodržování zásad správné zemědělské praxe, nařízených Ministerstvem zemědělství ČR, možnost nákazy ergotismem minimální. Nákaza však není zcela vyloučena při hrubém porušení zemědělské a technologické praxe v pěstování a následném zpracování obilovin. Jisté riziko představují také obilné výrobky produkované v zemích, jejichž zemědělství a jeho kontrola se nacházejí na nedostatečné úrovni. Námelové alkaloidy jsou termolabilní a vlivem pečení či jiné tepelné úpravy dochází k jejich redukci o 50–86 %.
Účinky námelových alkaloidů
V léčebných dávkách působí na nervová zakončení a hladké svaly krevních cév a mohou tak zastavovat krvácení (např. poporodní krvácení). Mimoto vyvolávají i stahy děložního svalstva. Při těžké otravě způsobují silné křeče, zvracení, bolesti hlavy, pomatenost a dokonce i smrt.
Využití
Námelové alkaloidy našly uplatnění především v lékařství. Hojně se využívají v gynekologii, porodnictví a interním lékařství. Jsou také výchozí látkou pro výrobu LSD, které nachází uplatnění v psychiatrii.
Historie
Úloha námele v eleusinských mystériích
Už ve starověku, v řeckém chrámu v Eleusis poblíž Athén, kde se konaly mystické obřady, našel námel své uplatnění. Eleusinská mystéria byla spojena s kultem bohyně úrody a plodnosti Démétér. Součástí těchto obřadů bylo zasvěcení, jehož zakončením bylo popíjení rituálního nápoje zvaného kykeón. Tvořila jej směs vody, ječmene a koření. Účastnící po vypití nápoje pociťovali nezapomenutelné fyzické i mystické prožitky, doprovázené tělesným třesem a závratěmi, způsobené intoxikací alkaloidy.[1]
Epidemie
Až s nástupem křesťanství došlo v Evropě k rozsáhlejšímu pěstování žita. Především na venkově se v důsledku požívání mouky znečištěné námelem značně rozšířily otravy. Tyto otravy si ve středověku vyžádaly tisíce obětí a postupem času přerůstaly v epidemie. Z této doby jsou popsány dva typy onemocnění: konvulzivní formu (ergotismus convulsivus), objevující se častěji v severovýchodní Evropě, a sněť (ergotismus gangraenosus), která byla častější v jihozápadní Evropě. Onemocnění gangrenózní formou ergotismu bylo považováno za boží trest a označováno jako Ignis sancti Antonii neboli oheň sv. Antonína.
Příčinu těchto epidemií objasnil francouzský lékař Louis Thuillier v roce 1676. V době středověku mlynáři často rozdělovali mouku pro bohatší zákazníky a pro chudinu. Mouka pro chudinu běžně obsahovala 6–10 % námele. V dnešní době je jako zdraví škodlivý stanoven obsah 0,2 % námele. Po objevu příčiny epidemií se zvýšila kontrola mouky ve mlýnech a počty otrav začaly klesat.
Odkazy
Literatura
- BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj z biologie: Didaktis, 2003. s. 81–82. ISBN 80-86285-67-7.
- dr. V. K.: Český herbář. Alois Hynek, Praha, 1899. s. 153.
- HANUŠ, Lumír. Paličkovice nachová (Claviceps purpurea) – tajemný halucinogen eleusínských mystérií ve starověkém Řecku – The mysterious hallucinogen of the Eleusinian Mysteries in Ancient Greece. Mykologický sborník 56 (5), 147–149 (1979)
- KORBELÁŘ, Jaroslav; ENDRIS, Zdeněk. Naše rostliny v lékařství: Avicenum, 1981. s. 286.
- STOČKOVÁ, Věra. Alternativní využití potravinářských obilovin – pěstování námele pro lékařské účely. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Technologická fakulta, diplomová práce, 2010. dostupné online
- VRABKA, Josef. Sekvenční variabilita klastrových genů u kmenů Claviceps purpurea produkující ergoidní alkaloidy. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, diplomová práce, 2010. dostupné online[nedostupný zdroj]
- ZÁVODSKÝ, Ondřej. Antická mystéria a rané křesťanství. Univerzita Pardubice, Filozofická fakulta, diplomová práce, 2008. s. 13 – 21. dostupné online
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu paličkovice nachová na Wikimedia Commons - Galerie paličkovice nachová na Wikimedia Commons
- LSD příčinou honů na čarodějnice?
- Zdravotní rizika námelových alkaloidů v žitné mouce
