Claude Simon

Claude Simon (10. října 1913, Tananarive6. července 2005, Paříž) byl francouzský spisovatel, obvykle řazen mezi představitele nového románu. Toto zařazení je nicméně sporné, jelikož v díle Claudea Simóna jsou velmi patrné ozvuky (mimo jiné) Marcela Prousta a Williama Faulknera. Simon do centra svých románů staví lidskou zkušenost, člověka.

Claude Simon
Claude Simon v roce 1967
Rodné jménoClaude Eugène Henri Simon
Narození10. října 1913
Antananarivo
Úmrtí6. července 2005 (ve věku 91 let)
Paříž
Místo pohřbeníMontmartre
Povoláníspisovatel a romanopisec
Alma materStanislavova kolej v Paříži
Lyceum svatého Ludvíka
Významná dílaHommage à Piero della Francesca
OceněníCena Médicis (1967)
Nobelova cena za literaturu (1985)
Čestný odznak Za vědu a umění (1996)
komandér Řádu umění a literatury
Manžel(ka)Réa Karavas
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Claude Simon (cca 1932)

Narodil se na Madagaskaru, což v té době byla francouzská kolonie, v rodině koloniálního důstojníka. Dětství prožil v jihofrancouzském Perpignanu, později studoval v Oxfordu a Cambridge. Jako dobrovolník se na straně republikánů účastnil španělské občanské války (jeho starobylá rodina měla původ právě v kraji na hranicích Francie a Španělska). Po válce se živil vinařstvím a maloval (malířství studoval), postupně se přiklonil k literatuře. Od roku 1963 se živil jako spisovatel. Do konce života však psával výtvarné kritiky a anotace. Text Vlasy Bereniky je přímým odkazem k obrazu surrealistického katalánského malíře Joana Miróa.

Roku 1985 byla Claudu Simónovi udělena Nobelova cena za literaturu.

Dílo

Po víceméně klasickém raném díle si Simon osvojil velice specifickou a komplikovanou formu zakládající se na netradiční větné skladbě, netradičním pojetí času a prolínání přítomnosti s minulostí. Tímto způsobem se pokoušel postihnout emoce respektive jejich útržkovitost. Často pracuje s autobiografickými prvky, hlavně s osobní zkušeností války, kterou promítá do různých historických konfliktů. Častým motivem jsou i rodinné mýty. Hlavním motivem však zůstává zakoušení času, stárnutí, zapomínání, mizení... Častým obrazem jeho próz jsou koně. Zastával tezi, že i fabulace je autobiografická a na otázku "jak píšete", odpovídal: "Pokouším se započít větu, pokračovat a skončit" – rozvíjení věty je však u Simona nanejvýš složitý proces: některá souvětí čítají až 1000 slov.

Jakkoliv je ve francii Simonovo dílo již kanonické, do češtiny byly (prozatím) přeloženy pouhé tři romány:

  • Vítr – hlavní hrdina, velkoměstský fotograf, přijíždí do jihofrancouzského městečka převzít dědictví po nepoznaném otci a snaží se proniknout do života v tomto městě. Text je plný závorek, interpunkčních znamének, mnohé věty nejsou dokončeny, co vede ke zmatenosti a nejasnosti celého textu. Simon text označuje za "pokus o obnovení barokního retáblu".
  • Příběh – Jedná se o jeden ze stěžejních Simónových textů. Plně je zde rozvinut koncept "bezešvé" prózy, kdy čtenář jen stěží rozlišuje konce a počátky jednotlivých scén a obrazů. Interpunkce je často vyrušena nebo invertována (závorky přecházejí do nových kapitol). Příběh se odehrává někdy v 60. letech 20. století, časová datace však v příběhovém rozvoji nehraje zásadní roli. Bezejmenný hlavní hrdina (zřejmě zástupné ztělesnění hledajícího já) se jednoho rána probudí ve svém zchátralém barokním domě, který udržuje jen s vypětím všech svých sil, a během následujících 16 hodin všedního dne naplněného banálními činnostmi (návštěva banky, prodej židle, návštěva příbuzného, večeře v kantýně), z různých, převážně vizuálních fragmentů, zrekonstruuje celý dosavadní život. V souvislosti s tímto postupem přední postmoderní francouzský myslitel Jean-François Lyotard používal termín "anamnéza přítomnosti".
  • Flanderská cesta

Rané romány Švindlíř, Gulliver, Na napjatém laně ještě drží tradiční formy, s postupným vlivem Williama Faulknera (a především jeho románu Sound and Fury) však dochází k postupnému zahušťování a komplikování textu. Milníkem je volná trilogie sestávající z románů:

  • Tráva1958
  • Flanderská cesta1960
  • Příběh1967

Další romány:

  • Mezinárodní hotel – (1962)
  • Bitva u Farsalu – (1969)
  • Slepý Orion – (1970)
  • Vodivá tělesa – (1971)
  • Lekce věcí – (1975)
  • Georgika – (1981)
  • Vlasy Bereniky – (1984)
  • Botanická zahrada – (1997) – autobiografický román
  • Tramvaj - (2001) – autobiografický román

Odkazy

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.