Claude Shannon

Již v dětství byl nadšeným radioamatérem a konstruktérem dálkově řízených modelů. Jeho vzorem byl T. A. Edison (byli vzdálení příbuzní). Vystudoval University of Michigan a v roce 1936 stal se asistentem na MIT. Ve stejném roce získal magisterský titul za diplomovou práci o využití Booleovy algebry při návrhu reléových sítí.[2] Všiml si totiž, že jak Booloeva algebra (počítající na množině o 2 prvcích), tak relé mají dva prvky. Tímto založil nový vědní obor – teorii logických sítí, čímž otevřel prostor pro teorii konečných automatů a následně k teorii číslicových počítačů.[2] Později napsal disertační práci, kde aplikoval podobný postup na genetiku. Tuto práci obhájil v roce 1940 a zároveň získal magisterský diplom v elektrotechnice. C. E. Shannon získal v roce 1941 stipendium na roční stáž na Institute of Advanced Study na Princetonské univerzitě.[3]V roce 1942 nastoupil do Bellových laboratoří, kde působil 15 let a vytvořil zde teorii informace.[2] Na Massachusettském technologickém institutu působil do roku 1978.

C. E. Shannon je většinou znám pouze v odborných kruzích v kybernetice či informatice. Jeho práce jsou psány matematicky velmi formálně. Nesnažil se o popularizaci svého díla a proto se s jeho jménem lze setkat jen obtížně.[3]

Svou profesní kariéru ukončil poměrně brzy, podle vlastních slov si hodlal „užívat života“. Věnoval se hudbě a zabýval se vynalézáním různých „věcí“, například vytvořil dvousedadlovou jednokolku nebo kalkulátor, provádějící aritmetické operace s římskými číslicemi, zkonstruoval „robota“, který žongloval s několika míčky atd. Zemřel v roce 2001 a dožil se tak obrovského rozvoje oboru, který svými pracemi spoluzakládal.[3]

Shannonova elektromechanická myš Theseus (nazvána podle Thésea z řecké mytologie), která se pokouší projít bludištěm

Shannonova myš (též myška) – první sestrojený učící se mechanismus. Byl to na počítač napojený ocelový vozíček, který projížděl bludištěm a na základě pokusů a omylů, nalezl z bludiště optimální cestu ven. Při druhém pokusu projet bludištěm již náhodně netápal, ale dojel k cíli nejkratší možnou cestou za 15 sekund, zatímco první jízda, kdy se teprve učil cestu, zabrala 60 sekund.[4] Byla to první ukázka umělé inteligence a učícího se stroje.[2]

V roce 1950 Shannon publikoval vědeckou práci nazvanou Programming a Computer for Playing Chess. Popisoval, jak stroj může zahrát šachy.

• A mathematical theory of communication – napsal společně s Warrenem Weaverem. Podle historiků vědy se jedná o „Magnu chartu informačního věku“.[2] Článek otevřel cestu k vnímání informace jako předmětu zájmu vědy a tudíž k současné informační a znalostní společnosti. V tomto díle z roku 1948 dokázal klíčové teorémy o přenosu a reprezentaci informace, poprvé se zde objevilo slovo bit. Jeho motivací byla  snaha exaktně popsat komunikaci: jakým způsobem reprodukovat (přesně nebo přibližně) sdělení či signál vyslaný z nějakého místa v jiném zvoleném místě.[2] [5]