Ciril Ribičič

Narodil se jako druhé ze tří dětí stranického funkcionáře Mitji Ribičiče v červnu 1947 v Lublani.[3][4] Studoval Právnickou fakultu Univerzity v Lublani, v prosinci 1969 byl zvolen členem výkonné rady univerzitní Studentské společnosti.[5] Specializoval se na ústavní právo, zejména na teorii jugoslávského samosprávného socialismu, o němž vydal několik publikací.[6] Na katedře ústavního práva fakulty zůstal i po skončení studia.

V letech 1982 až 1984 zastával funkci předsedy Sociálně-politické komory Skupščiny Socialistické republiky Slovinsko[7], v prosinci 1989 byl na 11. kongresu Svazu komunistů Slovinska (ZKS) zvolen předsedou strany.[8] V lednu 1990 vedl slovinskou delegaci na 14. (volebním) kongresu Svazu komunistů Jugoslávie (SKJ), která v noci z 22. na 23. ledna kongres opustila, což spolu s pozdějším odchodem chorvatské delegace znamenalo rozklad a faktický konec SKJ.[9] Podílel se na procesu demokratizace slovinského politického systému. Dosavadní Svaz komunistů se v té době přeměnil na Stranu demokratické obnovy (Stranka demokratične prenove; SDP). Ribičič byl v politice aktivní i v následujících letech: jako klíčová osobnost slovinské levicové scény se stal jedním z architektů velké koalice v roce 1992. Funkci předsedy strany, jež v té době nesla jméno Sjednocená kandidátka (Združena lista, ZL), opustil v prosinci 1992.[10]

V roce 1991 byl členem komise pro přípravu nové slovinské ústavy, členem Státního shromáždění Republiky Slovinsko byl deset let.[4] Počátkem roku 2000 zpracoval pro Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii znalecký posudek ve věci ústavněprávního postavení entity Herceg-Bosna.[6] V roce 2000 ho prezident republiky Milan Kučan navrhl do funkce soudce Ústavního soudu Republiky Slovinsko. 19. prosince 2000 byl hlasy 59 poslanců zvolen ústavním soudcem.[4] Dne 11. listopadu 2007 se stal místopředsedou Ústavního soudu.[6]

Ve své publikační činnosti se zaměřuje na ústavní právo a lidská práva: do roku 2000 byl autorem 229 publikací, z toho 117 monografií.[10] V současnosti opět působí na Právnické fakultě Univerzity v Lublani.[1]