Cibetka pobřežní

Vědecký název Viverra civettina byl navržen anglickým zoologem Edwardem Blythem roku 1862 pro druh cibetky vyskytující se na jihu Malabárského pobřeží.[5] Britský zoolog Reginald Innes Pocock považoval tento druh za odlišný od cibetky skvrnité (Viverra megaspila),[6] zatímco John Ellerman a Terence Morrison-Scott cibetku pobřežní považovali za poddruh cibetky skvrnité.[7] Červený seznam IUCN rozlišuje cibetku pobřežní a cibetku skvrnitou jako dva odlišné druhy.[3]

Základní zbarvení je tmavě šedé, na zádech a bocích jsou velké tmavé skvrny a tmavé znaky jsou také na lících. Přes krk probíhají dvě podélné tmavé linie. Všechny tmavé znaky jsou výraznější než u cibetky asijské (Viverra zibetha). Mezi lopatkami začíná hříva. Nohy jsou tmavé.[8] Na zadní noze lze nalézt zbytky metatarzálních polštářků, které mají podobu dvou míst nepokrytých srstí.

V 19. století se cibetka pobřežní vyskytovala na celém území Malabárského pobřeží. Obývala lesy a bohatě zalesněné nížiny a občas vystupovala i do vyšších poloh. V oblasti Travankúru byla považována za hojnou.[8] Do 60. let 20. století ale probíhalo rozsáhlé odlesňování oblasti, které postihlo většinu lesů, které tato cibetka přirozeně obývala.[9] Na konci 60. let 20. století už byl tento druh považován za téměř vyhynulý. V roce 1987 byl jeden exemplář pozorován v Kérale.[10] Ve stejném roce se také objevily dvě kůže této cibetky nedaleko Nilamburu v Kérale. V roce 1990 zde byly nalezeny další dvě kůže. Většina přežívající populace pravděpodobně obývala místní plantáže, protože byly málo narušené a poskytovaly hustý keřový a travnatý podrost. Tato stanoviště však byla ohrožována rozsáhlou výsadbou kaučukovníků.[4]

Svědectví místních lovců naznačovala výskyt této cibetky ve chráněných oblastech státu Karnátaka ještě v 90. letech 20. století.[11] Během výzkumu z dubna 2006 až března 2007 pomocí fotopastí však už v nížinných vždyzelených lesích Západního Ghátu a Kéraly nebyl získán žádný fotografický záznam této cibetky.[12]

Cibetka pobřežní je považována za nočního živočicha, ale o její ekologii a chování v jejím přirozeném prostředí se ví jen velmi málo.[4]

Ještě před několika desítkami let byly cibetky pobřežní místními obchodníky chovány pro civeton, který je hlavní složkou cibetu, ostře páchnoucí látky vylučované cibetkami z pachových žláz. Tato látka je využívána v medicíně a jako aromatická látka.[11] Cibetky jsou ohrožovány také ničením a fragmentací jejich přirozených stanovišť a lovem.[4]