Chodské nářečí

Chodské nářečí, označované také jako bulačina[1] (buláci, protože místo slovesa být používali bul - já jsem byl = já jsem bul) je dialekt češtiny užívaný na území Chodska. Toto nářečí patří do české nářeční skupiny a její jihozápadočeské podskupiny, nicméně je velmi odlišné a rozdílné od ostatních. Jako u všech dialektů jeho užívání upadává.

Hlavní znaky

  • změna d > r mezi samohláskami, například dědek > děrek
  • náslovné h, zejména u slov začínajících na u, ale i jindy, například aby > haby, utřít > hutřít, almara > halmara, udit > hudit
  • přehlásky typu smál se > smíl se, sedět > seďít apod.
  • dlouhá samohláska u některých tvarů zájmen a infinitivů, například vaše > váše, volat > volát
  • příčestí minulé slovesa být ve tvarech bul, bula, buli apod. (spisovně byl, byla, byli) - tato podoba je pravděpodobně již zaniklá, nicméně stala se obecně známou, Chodům bylo kvůli ní přezdíváno Buláci
  • dvojhláska ou často se vyslovuje ú př. :dlúho, kúpím...

V beletrii

V beletrii je chodské nářečí zachyceno např. v dílech J. Š. Baara nebo v jediné Erbenově nářeční pohádce Jirka s kozú.[2]

Bulačinou jsou též psány dialogy v románu Aloise Jiráska Psohlavci.

Odkazy

Literatura

  • Jaromír Bělič: Nástin české dialektologie, str. 227. Vydáno v nakladatelství SPN v Praze, 1972.

Reference

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.