Chobotnice skvrnitá

Chobotnice skvrnitá a její příbuzní patří do čeledi chobotnicovitých (Octopodidae). Rod Hapalochlaena zahrnuje více než deset druhů, z toho jen čtyři byly formálně popsány.[2] Jednotlivé druhy se odlišují velikostí a znaky na těle.[3] Z fylogenetických studií vychází jako blízce příbuzný rod Amphioctopus, se kterým pravděpodobně tvoří rod Hapalochlaena společný klad. Oba rody pak společně s rody Abdopus, Ameloctopus, Cistopus a Octopus tvoří širší klad, který je součástí obsáhlejší skupiny rodů, sdružující chobotnice s dvouřadým uspořádáním přísavek a s inkoustovým váčkem. Tato skupina bývá označována jako podčeleď Octopodinae.[4][5]

Odborným jménem chobotnice skvrnité je Hapalochlaena maculosa. Druh popsal britský zoolog William Evans Hoyle roku 1883, přičemž jeho původní jméno Octopus maculosus je v současnosti považováno za synonymní. Existuje i několik dalších vědeckých synonym.[6][7]

Chobotnice skvrnitá je živočichem Indo-Pacifiku.[8] Podobně jako všechny ostatní zbývající druhy rodu Hapalochlaena se vyskytuje ve vodách Austrálie,[9] přičemž obývá její jih, kde ji lze najít od západní části kontinentu až po východ státu Victoria.[10] Populace z východního pobřeží se silně dle analýzy DNA liší od populací ze západního pobřeží. Druh není schopen většího rozptýlení do vzdálenějších oblastí.[11]

Chobotnici skvrnitou lze najít až do hloubky 50 m, obyčejně se však vyskytuje v mělké vodě v lagunách nebo mezi korály, žít může rovněž mezi kameny či v koloniích sumek (Ascidiacea). Často ji lze potkat v různých štěrbinách, do kterých se dostane díky svému měkkému tělu a v nichž se ukrývá před nepřáteli.[10] Oblíbeným úkrytem jsou například schránky mlžů.[12] Někdy si útočiště vyhrabe v písku či bahnu.[8] V jejím přirozeném prostředí je možno ji spatřit zvláště po bouřkách, kdy je aktivní její kořist.[8][10]

Chobotnice skvrnitá

Chobotnice skvrnitá patří mezi malé druhy chobotnic, délka těla dosahuje asi 20 cm,[8][13] z toho délka chapadel činí zřídkakdy více než 12 cm.[12] Plášť je špičatý a obyčejně není větší než 5 cm.[14] Hmotnost jedinců tohoto druhu se odhaduje na 38 gramů.[10] K plavání používá jak tělo, tak chapadla.[15] Tělo chobotnice skvrnité je zvrásněné a hrubé. Zbarvena je šedě až hnědě, s nahnědlými kruhovými skvrnami, které za normálních okolností slouží jako maskování. Na každém rameni je jich okolo deseti, deset jich je i na zbytku pláště.[16] Je-li chobotnice podrážděná, skvrny ztmavnou a uvnitř se objeví jasně modré kruhy či kruhovité obrazce, které navíc mohou působit pulzujícím dojmem. Jev je způsoben reakcí chromatoforů.[16] Chobotnicím skvrnitým se toto výstražné zbarvení objeví v šestém týdnu života.[8][10] V blízkosti očí se může vyskytnout růžové zbarvení.[14]

Chobotnice skvrnitá focena v Sydney

Výrazné zbarvení objevující se při podráždění je formou aposematismu a varuje před jedovatostí nositele; toxické jsou všechny druhy z rodu.[8] Bakterie rodů Alteromonas, Bacillus, Pseudomonas a Vibrio vytvářejí ve dvou zadních slinných žlázách chobotnice jed tetrodotoxin (který je mimochodem znám například i u čtverzubců rodu Takifugu) a některé další toxické látky.[17] Tyto žlázy se nacházejí ve střevním prostoru[18] a každá má hmotnost 0,15 g.[19]

Chobotnice používá dva typy jedů: jeden na zabíjení kořisti a druhý, silnější, na obranu.[14] Jedovatý sekret se před kousnutím promíchá se slinami, obsahujícími antikoagulant bránící srážení krve,[20] mimo to mohou být toxické i ostatní měkké tkáně.[17] Jedovatá jsou i vajíčka chobotnic[21] a mláďata jsou toxická již od vyklubání.[8][10] Jed má neurotoxické účinky, blokuje přenos nervových impulsů do svalů.[19] Pro otravu u člověka jsou charakteristické dýchací potíže spojené se špatnou řečí a polykáním, rozostřené vidění, znecitlivění těla a paralýza.[22] Funkce srdce není jedem ovlivněna, srdeční činnost selhává následkem selhání dýchání. Smrt u kočky nastává při intravenózním podání osminy jedové žlázy do patnácti minut. U člověka nastává smrt při pokousání za tři až čtyři hodiny.[19] Otrava může nastat jak při kousnutí, které je téměř bezbolestné, tak při konzumaci měkkých tkání obsahujících tetrodotoxin.[10] Druh však obvykle není agresivní a místo útoku se raději zamaskuje.[13][16]

Chobotnice skvrnitá je lovec s noční aktivitou.[12] Mezi její oblíbenou potravu patří korýši, jako jsou krabi.[10] Loveckou strategií obvykle bývá vyloučení dávky jedu do vody nad krabem, jehož účinky začnou na oběť působit do dvou minut. Krab následně upadne do paralýzy.[23] Někdy svou kořist chobotnice znehybní přímo jedovatým kousnutím či ji prý pevně obalí tělem a vylučovaný jed kraba usmrtí průnikem do dýchacího systému.[8] Po ochrnutí z něj chobotnice trhá kusy svalstva; jestliže je však hladová, chová se agresivněji a útočí na svou kořist i pokud ještě není zcela paralyzována.[20] Mimo korýšů může chobotnice skvrnitá lovit i měkkýše[8] nebo drobné druhy ryb.[10]

Po ochrnutí kořisti se zvýší chobotnici tep ze 45 na 75 úderů za minutu; je možné, že se tak připravuje na konzumaci kořisti.[24]

Chobotnice skvrnitá se znatelnými modrými skvrnami

Chobotnice skvrnité jsou samotářsky žijící tvorové, setkání vyhledávají pouze při rozmnožování, jež probíhá ve volné přírodě sezónně během února a března.[12] Samice při něm začne lákat samce svým zbarvením a pohyby těla. Poté u nich proběhne společná předehra, kdy se vzájemně dotýkají těly. Následně samec vloží přeměněným chapadlem (hektokotylus) spermie do vejcovodu samice.[8] Ta tímto způsobem posbírá spermie od více samců[11] a naklade 50 až 60 vajíček,[25] o něž se stará kolem šesti až sedmi měsíců.[25] Chrání je vlastním tělem, ukrytá ve strnulé poloze, přičemž se téměř nepohybuje, pouze občas se jich dotýká chapadly. Hýbá se v případě vyrušení. Jestliže je pohyb nevyhnutelný, vykonává jej pomocí dvou chapadel a ostatními chrání nevyklubané potomstvo.[24]

Během péče o mláďata samice aktivně nevyhledává potravu, pravděpodobně se ale živí některými vajíčky, ztráty mohou činit až 40 %.[12] Chobotnice jsou ve vajíčcích zpočátku malé, s málo znatelnými chapadly a beze skvrn, za několik dní od tohoto stádia se u nich již začínají vyvíjet pigmentové skvrny. Ke konci vývoje se ve vajíčku otočí, čímž se mohou vyvíjet ve větším prostoru, a za zhruba šest dní se vyklubou; ve volné přírodě během konce října a na začátku listopadu. Při líhnutí roztahují a smršťují svůj plášť, čímž se vajíčko postupně rozpíná a nakonec praskne. Několikadenní mláďata měří asi 4 mm a čtyři až šest hodin si s sebou nesou žloutek, ze kterého získávají živiny. Mláďata, která svůj žloutek ztratí, uhynou.[24] Konzumovat potravu začnou asi za týden a ve čtyřech týdnech začnou lovit kraby,[8] přičemž si nejprve volí menší jedince.[24] První měsíc se volně vznáší v moři s planktonem, poté se přesunou na mořské dno.[8] Pohlavní dospělosti dosahují ve čtyřech měsících.[24] Samice uhyne během líhnutí mláďat ve věku 12 až 13 měsíců. Samci zahynou vyčerpáním po období rozmnožování ve věku 6 až 8 měsíců.[25]