Chlorid niobičný

Chlorid niobičný je anorganická sloučenina se vzorcem NbCl5.
Jedná se o žlutou krystalickou pevnou látku. Hydrolyzuje vzdušnou vlhkostí a je často znečištěn malými množstvími NbOCl3, ovšem lze jej přečistit sublimací.[2]

Chlorid niobičný

Strukturní vzorec dimeru

Obecné
Systematický název Chlorid niobičný
Anglický název Niobium(V) chloride
Niobium pentachloride
Německý název Niob(V)–chlorid
Sumární vzorec NbCl5
Nb2Cl10 (dimer)
Vzhled žluté monoklinické krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS 10026-12-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 233-059-8
Číslo RTECS QU0350000
Vlastnosti
Molární hmotnost 270,17 g/mol
Teplota tání 204,7 °C
Teplota varu 248,2 °C
Hustota 2,750 g/cm3
Rozpustnost ve vodě Rozklad
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech		 rozpustný v ethanolu a kyselině chlorovodíkové
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech		 Rozpustný v chloridu uhličitém a chloroformu
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −797,47 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 214,05 JK−1mol−1
Bezpečnost

GHS05

GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
Teplota vznícení nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Struktura a vlastnosti

NbCl5 vytváří v pevném skupenství dimerní molekuly Nb2Cl10.

Příprava

Průmyslově se NbCl5 vyrábí chlorací kovového niobu při teplotě 300 až 350 °C[3]:

2 Nb + 5 Cl2 → 2 NbCl5.
V laboratoři se NbCl5 často připravuje chlorací Nb2O5 v přítomnosti uhlíku za teploty 300 °C, ovšem při nedokončení reakce vznikají oxyhalogenidy (Produkt obsahuje malé množství NbOCl3). Konverze může být efektivnější s použitím chloridu thionylu.[4]

Použití

Chlorid niobičný je často používán jako prekurzor ostatních sloučenin niobu.
Je hlavním prekurzorem alkoxidů niobu. Je také prekurzorem mnoha ostatních laboratorních činidel.

Podobné sloučeniny

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Niobium(V) chloride na anglické Wikipedii.


  1. Niobium pentachloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Cotton, F. Albert; Wilkinson, Geoffrey (1980), Advanced Inorganic Chemistry (4th ed.), New York: Wiley, ISBN 0-471-02775-8
  3. Joachim Eckert, Hermann C. Starck "Niobium and Niobium Compounds" Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2005, Wiley-VCH, Weinheim. DOI|10.1002/14356007.a17_251
  4. D. Brown "Niobium(V) Chloride and Hexachloroniobates(V)" Inorganic Syntheses, 1957 Volume 9, pp. 88–92.DOI|10.1002/9780470132401.ch24

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.