Childebert II.

Když byl jeho otec v roce 575 na příkaz Chilperichovy manželky, královny Fredegundy zavražděn, byl jedním z věrných sluhů potají převezen z Paříže do Met. V Metách byl pak v pouhých pěti letech korunován králem Austrasie. V době nezletilosti byla jeho regentkou jeho matka Brunhilda, která vedla boj o moc s austrasiánskou šlechtou, přičemž si dokázala udržet dominantní postavení, dokud v roce 585 Childebert nedospěl.

V roce 587 s pomocí strýce Guntrama potlačil vzpouru vévodů Rauchinga, Ursia a Berthefrieda.[2] Zároveň se zmocnil hradu ve Woëvre.[3] Během života pak odolal několika atentátům, které na něho organizovala Chilperichova manželka, královna Fredegunda, která chtěla pro svého syna Chlothara II. získat Burgundsko, Guntramovo dědictví. Childebert II. měl dobré vztahy s Byzantskou říší a při několika příležitostech se jménem císaře Maurikia účastnil bojů proti Langobardům.[4] S Guntramem pověřil irského mnicha svatého Kolumbána, aby založil klášter Luxeuil a další dva kláštery v srdci Vosges. Se svými mnichy pracoval v různých misích a nadacích Franské říše.[5] V roce 587 byl Childebert Andelotskou smlouvou uznán jako Guntramův dědic, proto po jeho smrti v roce 592 anektoval burgundské království. Dokonce uvažoval zmocnit se i Chlotharových statků v Neustrii a stát se jediným králem Franské říše. Jeho snaha o získání moci nad celou říší skončila v roce 596, kdy byl spolu se svou manželkou Faileubou otráven. S Faileubou měl dva syny, starší syn Theudebert II. zdědil království Austrasie s hlavním městem Mety, mladší syn Theuderich II. získal království Orléans.