Che Ťing-ming

Che Ťing-ming (čínsky pchin-jinem Hé Jǐngmíng, znaky 何景明, 1483–1521) byl čínský básník a spisovatel působící v říši Ming, jeden ze „sedmi dřívějších mingských mistrů“ a ve své generaci přední představitel mingské kultury.

Che Ťing-ming
Pseudonym Paj-pcho, Ta-fu šan-žen
Jiná jména Che Čung-mo
Narození 1483
Sin-jang, Che-nan
Úmrtí 1521
Umělecká činnost
Znám jako básník, spisovatel
Škola sedm dřívějších mingských mistrů
Národnost chanská
Země říše Ming
Bydliště Sin-jang, Che-nan
Vzdělání ťin-š’ (1502)
Povolání politik
Vyznání konfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Che Ťing-ming je čínské jméno, v němž Che je příjmení.

Jména

Che Ťing-ming používal zdvořilostní jméno Čung-mo (čínsky pchin-jinem Zhòngmò, znaky 仲默) a literární pseudonymy Paj-pcho (čínsky pchin-jinem Báipō, znaky 白坡) a Ta-fu šan-žen (čínsky pchin-jinem Dàfù shānrén, znaky zjednodušené 大复山人, tradiční 大復山人).

Život

Che Ťing-ming pocházel ze Sin-jangu ležícím v jižní části provincie Che-nan, narodil se roku 1483.[1] Rodina patřila k drobným statkářům nebo jen rolníkům, teprve Che Ťing-mingův děd Che Čchien byl první kdo získal nižší úřední místo (dohlížel nad obchodem a živnostmi), jeho syn Che Sin také zaujal nízký post v místní správě.[2] Che Ťing-ming se vzdělával v konfuciánském učení, přhlásil se k úřednickým zkouškám, roku 1498 uspěl – v neobvykle nízkém věku – v provinčních zkouškách, v nichž byl hodnocen jako třetí nejlepší.[pozn. 1] Metropolitní zkoušky v Pekingu na první pokus roku 1499 nesložil,[4] u následujících zkoušek o tři roky později už uspěl, složil i jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky, a získal titul ťin-š’.[5][pozn. 2] Po zkouškách se vrátil domů, první úřední pověření obdržel až roku 1504,[7] kdy byl jmenován písařem v ústřední kanceláři (čung-šu še žen, 中書舍人; připravoval dokumenty pro velké sekretáře).[8]

Patřil ke kritikům politiky eunucha Liou Ťina, byl proto načas odvolán z úřadu, po Liou Ťinově pádu (1510) se – na doporučení velkého sekretáře a předního literárního kritika Li Tung-janga – vrátil. Ozval se na podporu slavného básníka Li Meng-janga po jeho zatčení. Po čase byl přeložen z Pekingu na místo intendanta pro vzdělání provincie Šen-si. Roku 1521 se vzdal úřadu pro nemoc, vrátil se domů a brzy nato zemřel.[5]

Che Ťing-ming byl literárními kruhy metropole záhy po složení zkoušek, ne-li už předtím, uznán za talentovaného básníka.[9] Je počítán k sedmi dřívějším mingským mistrům, jejichž vedoucí postavou byl Li Meng-jang. V básnických proudech tehdejší doby však zaujímal poněkoud odlišnou pozici, když Li Meng-jangovo napodobování mistrů minulosti považoval za užitečné cvičení, ale pro vlastní tvorbu ho měl za příliš svazující a dával přednost individuálnímu básnickému výrazu.[10]

Odkazy

Poznámky
  1. Che Ťing-ming později vzpomínal, že v provincii studovalo téměř 10 tisíc studentů, z nich se k provinčním zkouškám kvalifikovala necelá tisícovka a uspělo osmdesát. U zkoušek v hlavním městě byla konkurence neméně ostrá, uspěl sotva každý desátý a to mnohdy až na několikátý pokus.[3]
  2. Z úspěšných kandidátů roku 1502 patřili mezi Che Ťing-mingovy přátele rodáci z Che-nanu, filozofové Wang Tching-siang (1474–1544) a Che Tchang (1474–1543); básník Wang Šang-čchiung (1478–1541) a první u zkoušek Kchang Chaj.[6]

Reference
  1. BRYANT, Daniel. The great recreation: Ho Ching-ming (1483-1521) and his world. Leiden: Brill, 2008. 718 s. ISBN 9004168176, ISBN 9789004168176. S. 1. (anglicky) [Dále jen Bryant].
  2. Bryant, s. 5–6.
  3. Bryant, s. 13.
  4. Bryant, s. 15.
  5. Bryant, s. 589–590.
  6. Bryant, s. 19.
  7. Bryant, s. 22.
  8. Bryant, s. 26.
  9. Bryant, s. 38.
  10. NIENHAUSER, William H, a kol. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington: Indiana University Press, 1986. 1050 s. ISBN 0253329833, ISBN 9780253329837. S. 544. (anglicky) [Dále jen Nienhauser].

Literatura
  • BRYANT, Daniel. The great recreation: Ho Ching-ming (1483-1521) and his world. Leiden: Brill, 2008. 718 s. ISBN 9004168176, ISBN 9789004168176. (anglicky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.