Charles Adolphe Wurtz

Charles Adolphe Wurtz (26. listopad 1817, Wolfisheim12. květen 1884, Paříž) byl francouzský chemik, profesor na Sorbonně. Věnoval se organické chemii, proslul svým výzkumem organických sloučenin dusíku, uhlovodíků a glykolů.

Charles Adolphe Wurtz
Narození26. listopadu 1817
Štrasburk
Úmrtí12. května 1884 (ve věku 66 let)
Paříž
Alma materJean Sturm Gymnasium (do 1834)
Univerzita Giessen
Univerzita ve Štrasburku
PracovištěLékařská fakulta Štrasburské univerzity (od 1839)
Institut national agronomique (1850–1852)
Lékařská fakulta v Paříži
Oborychemie a lékařství
OceněníJecker Prize (1864)
Cena Faradayovy docentury (1879)
Copleyho medaile (1881)
zahraniční člen Královské společnosti
velkodůstojník Řádu čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Byl asistentem Jean-Baptiste-André Dumase na École de Medicine, a posléze, od roku 1875, jako první v historii vedl na Sorbonně katedru chemie.

Je objevitelem aminů, glykolu, ethylenoxidu a aldolizace. Syntetizoval kyselinu mléčnou a uhlovodík. Amin objevil roku 1848 při alkalické hydrolýze alkylisokyanátu. Plynné produkty pokusu nejprve pokládal za amoniak, a to až do chvíle, kdy produkt ethylisokyanátu náhodně začal hořet jasným plamenem. Protože amoniak je nehořlavý, Wurtz pochopil, že objevil novou zásadu.

Roku 1855 navrhl způsob výroby uhlovodíků ze sodíku a alkylhalogenidu. Studium glycerolu jej přivedlo ke glykolům, syntetizoval přitom mnoho významných látek, včetně cholinu. V roce 1867, spolu s Augustem Kekulém, objevil fenol. Vypracoval též způsob přípravy homologů benzenu.

Při explozi během pokusu se zahříváním sodíku s chloridem fosforitým se vážně zranil v obličeji, přesto v bádání neustal. Byl velmi oblíbeným pedagogem, zval studenty do laboratoře a demonstroval mnoho pouček pokusy. Dokonce někdy v laboratoři i zpíval – v mládí byl vášnivým ochotníkem. Na bádání měl čas i prostředky, neboť byl dobře finančně zabezpečen, jakožto manžel dcery bankéře Oppermanna.

Podobně jako jeho učitel Dumas se věnoval politické činnosti, od roku 1881 zasedal ve francouzském Senátu.

Wurtz zemřel v Paříži v roce 1884, pravděpodobně na následky komplikací spojených s cukrovkou. Pohřben byl na hřbitově Père Lachaise.

Ocenění

Wurtzova socha ve Štrasburku

Je jedním ze 72 vědců, jejichž jméno je zvěčněno na Eifellově věži v Paříži.[2][3]

Dílo

  • Histoire chimique de la bile à l’état sain et à l’état pathologique (1839)
  • De la production de la chaleur dans les êtres organisés (1847)
  • Mémoire sur les ammoniaques composés (1850)
  • Leçons de philosophie chimique (1864)
  • Leçons de Chimie professées (1864)
  • Traité élémentaire de chimie médicale (1864–65; 2. vyd. 1868-75)
  • Leçons élémentaires de chimie moderne (1866, 6. vyd. 1892)
  • Histoire des doctrines chimiques depuis Lavoisier jusqu’à nos jours (1868)
  • La théorie atomique (1878)
  • Traité de chimie biologique (1884)
  • Introduction à l'étude de la chimie (1885)

Odkazy

Reference

  1. Members of the American Academy. Listed by election year, 1850–1899 (PDF). 24. 9. 2015
  2. http://chemicke-listy.cz/Bulletin/bulletin264/ferles.html
  3. http://www.britannica.com/biography/Charles-Adolphe-Wurtz

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.