Tasemnice

Kresba dospělé tasemnice rodu Taenia

Dospělá tasemnice se skládá z hlavičky (skolex) a vlastního článkovaného těla (strobila). Na skolexu jsou umístěny přichycovací orgány – kruhové přísavky (Cyclophyllidea) nebo přísavné rýhy (tzv. botrie) u Pseudophyllidea. U řady kruhovek se nacházejí rovněž háčky nebo výsuvný chobotek. Tvar skolexu a charakter přichycovacích orgánů je druhově specifický. Skolex slouží k uchycení tasemnice ke sliznici střeva, z krčku hlavičky pučí nové segmenty (proglotidy) těla. Vlastní tělo je složeno z několika nebo mnoha článků (proglotid). Proglotidy jsou relativně pevně spojené, plochého tvaru, přičemž těsně za hlavičkou jsou menší a pohlavně nezralé, naopak na konci těla jsou články větší a pohlavně zralé. Existují tasemnice pouze s několika články (rod Echinococcus) o celkové délce několika milimetrů, anebo s velmi mnoho články (rod Taenia) o celkové délce těla až několik metrů. Zvláštní nečlánkované tělo, resp. tvořené jen jedním článkem, mají zástupci Caryophyllidea.[1] Tasemnice jsou anaerobní (tzn. nepotřebují ke svému životu kyslík), potravu vstřebávají celým povrchem těla, vylučovací soustavu představují protonefridie tvořené plaménkovitými buňkami.

Reprodukční soustava a vývojový cyklus

Příklady skolexů u tasemnice dlouhočlenné (A,C) a tasemnice bezbranné (B, E) a škulovce širokého (D)

Tasemnice jsou hermafrodité. Charakteristickým rysem tasemnic je, že každý článek představuje samostatnou reprodukční jednotku – obsahuje samčí i samičí pohlavní orgány. Ty jsou tvořeny varlaty, žloutkovými váčky, vaginou, dělohou. K oplození dochází buďto mezi různými články stejné tasemnice, nebo mezi dvěma tasemnicemi. Pohlavně zralé proglotidy na konci těla tasemnic obsahují v děloze již oplodněná vajíčka. U některých druhů tasemnic se vajíčka uvolňují skrze uterinní pór do lumen střeva hostitele. U jiných dochází k uvolnění celých kaudálních článků, které opouštějí spolu s trusem hostitele. Ještě v děloze nebo až ve vnějším prostředí se uvnitř vajíčka formuje larva (lykofóra nebo onkosféra). Larvy v mezihostiteli se označují jako metacestodi. Existuje celá řada morfologických typů larev. Až na některé výjimky nedochází u většiny larev tasemnic k asexuálnímu rozmnožování, což znamená, že z jednoho vajíčka se vyvine jen jedna larva v mezihostiteli. Ta dá vzniknout jedné dospělé tasemnici ve střevě definitivního hostitele. Výjimkou jsou tasemnice rodu Echinococcus, u kterých v larvocystách dochází k partenogenezi. V jedné larvocystě v mezihostiteli tak mohou vzniknout stovky až tisíce zárodků malých tasemnic – tzv. protoskolexů.[1]

Tasemnice mají většinou 2, u několika druhů i 3 hostitele. Až na některé výjimky dochází k přenosu perorálně – tedy pozřením ústy. Vývojový cyklus tasemnic tak souvisí s potravním řetězcem hostitelů.[1] 

Tasemnice jsou obligátní parazité obratlovců s různým stupněm hostitelské specificity. Některé druhy jsou specializované na jeden druh hostitele (např. tasemnice bezbranná cykluje výhradně mezi člověkem a turem domácím), jiné tasemnice se mohou uchytit u celé řady nepříbuzných hostitelů (škulovec u rybožravých savců). Řada tasemnic představuje významné patogeny z hlediska humánní i veterinární medicíny. U definitivního hostitele jsou tasemnice přisáté hlavičkou ke stěně střeva a živí se látkami střevního obsahu. Nezpůsobují tak prakticky žádnou výraznější imunitní odpověď v podobě zánětu, ani nijak nepoškozují tkáně hostitele. Naproti tomu larvální stádia tasemnic (boubel, larvocysta) v mezihostitelích se lokalizují v různých orgánech a mohou tak negativně působit jejich funkčnost v závislosti na typu tkáně a velikosti larváních cyst.[1]

Několik druhů tasemnic může parazitovat u člověka. V případě dospělých tasemnic ve střevech (člověk jako definitivní hostitel), nejsou tasemnice pro člověka příliš patogenní. Nákaza je často bez příznaků nebo jen s lehkým průjmem či zažívacími potížemi (bolesti břicha, nevolnost). Naopak infekce larválními stádii tasemnic v orgánech (Echinococcus, Taenia solium) mohou skončit fatálně.[2] Výskyt tasemnic u lidí v ČR je velmi sporadický. Mezi lety 2003-2012 byla u lidí v ČR nejčastěji diagnostikovaným druhem tasemnice bezbranná (okolo 5-35 případů ročně).[3]

*člověk jako náhodný či atypický hostitel

Dospělé tasemnice druhu Raillietina echinobothrida parazitující u drůbeže

Většina tasemnic představuje parazity sladkovodních a mořských ryb, paryb a dalších vodních organismů. Některé druhy jsou však významnými patogeny také suchozemských savců a ptáků, včetně domácích zvířat. Tasemnice rodu Taenia, Echinococcus nebo Hydatigera parazitují ve střevech psovitých, kočkovitých ale i jiných šelem, přičemž hlodavci, zajícovci a kopytníci slouží jako mezihostitelé. U rybožravých ptáků a savců se vyskytují zástupci šterbinovek rodu Dibothriocephalus. Jiné druhy tasemnic se vyvíjejí přes bezobratlé živočichy. Například dlouhé tasemnice Moniezia u přežvýkavců či Anoplocephala u koní se dostanou do hostitele pozřením volně žijících roztočů na pastvě. U psů a koček je známá tasemnice psí (Dipylidium caninum), kterou se nakazí pozřením blech či vší obsahující cysticerkoid. Rovněž hrabavá a vodní drůbež může mít tasemnice ve střevech (rod Raillietina nebo Davainea).[11]