Cerro Hudson

V geologickém vývoji sopky se odehrálo několik velkých explozívních erupcí – první přibližně před 6700 lety. Objem vyvržené tefry byl více než 2×10¹⁰ m³, erupce byla jednou z největších holocénních erupcí v Jižní Americe, další následovala přibližně před 3600 lety. Menší doložené erupce se odehrály v letech 1891 a 1971.

Poslední erupce v roce 1991 byla v Chile jednou z největších ve 20. století. Sopka vyvrhla více než 7,6 km³ tefry[1]. Početné lahary, sbíhající po svazích sopky a živené tajícím ledovcem, naštěstí neměly za následek žádné oběti na životech, důvodem bylo řídké osídlení v oblasti a také včasná evakuace.

Sopečný popel pokryl velké oblasti v Chile a Argentině, spad byl zaznamenán až na Falklandách. Chilská města Chile Chico a Puerto Ingeniero Ibáñez byla pokryta velkou vrstvou tohoto popela.

V témže roce eruptovala i filipínská sopka Pinatubo. Kvůli téměř simultánní erupci Pinatubo proběhla erupce Cerro Hudson do značné míry bez povšimnutí, ačkoliv emise oxidu siřičitého a aerosolů byla vyšší. Zvýšený obsah oxidu siřičitého a částic popela z těchto erupcí v atmosféře vedl k ochlazení klimatu v následující letech.

26. října 2011 vyhlásila chilská „Národní geologická a báňská služba“ (Servicio Nacional de Geología y Minería) „červený poplach“ a v obavách před bezprostřednímm rizikem erupce (v řádu hodin nebo dní) v oblasti následovala masivní evakuace.[2] K té došlo 31. října ale její rozsah byl minimální a nedošlo k žádným škodám.[3]