Cendín Damdin

Pocházel z ajmagu Chentí z chalchské kočovné rodiny. Od dětství se věnoval tradičnímu mongolskému zápasu böch. V mongolské judistické a sambistické reprezentaci se pohyboval od roku 1977 v lehké váze do 71 kg. V roce 1979 získal titul mistra světa v zápasu sambo ve váze do 68 kg. V roce 1980 startoval na olympijských hrách v Moskvě v judo v nižší pololehké váze do 65 kg ve výborné formě. Ve druhém kole vybodoval favorizovaného Francouze Yvese Delvingta a v semifinále Poláka Janusze Pawłowského. Ve finále proti domácímu Nikolaji Soloduchinovi byl po celou hrací dobu rovnocenným soupeřem a prohrál nejmenším možným rozdílem po jedné penalizaci. Získal stříbrnou olympijskou medaili.[1] Sportovní kariéru ukončil v roce 1984 potom co kvůli mongolskému bojkotu nemohl startovat na olympijských hrách v Los Angeles. Věnoval se trenérské práci.

V letech 1985 až 1992 působil jako reprezentační trenér Mongolska. Od roku 1993 působil ve Spojených státech a po návratu na Univerzitě tělesné výchovy a sportu (BDTS). Mezi lety 2000 až 2004 byl tajemníkem Mongolského olympijského výboru. Oba jeho synové se věnovali úpolovému sportu vrcholově. Mladší syn Süldbajar startoval v roce 2004 na olympijských hrách v Athénách v judo. Zemřel v roce 2018.[2]