Castellón de la Plana
Castellón de la Plana (španělsky) či Castelló de la Plana (ve valencijské katalánštině) je španělské město na pobřeží Středozemního moře v autonomním společenství Valencie. Leži 70 km severovýchodně od jejího hlavního města. Je sídlem provincie Castellón a comarky Plana Alta. Sousedí s obcemi Borriol, Benicàssim, Almassora, l'Alcora a Onda. Žije zde přibližně 173 tisíc[1] obyvatel.
Castellón de la Plana Castelló de la Plana | |
---|---|
Torre Campanario "El Fadrí" (Castellón de la Plana) | |
znak vlajka | |
Poloha | |
Souřadnice | 39°58′12″ s. š., 0°3′ z. d. |
Nadmořská výška | 30 m n. m. |
Stát | Španělsko |
Autonomní společenství | Valencijské |
Provincie | Castellón |
Comarca | Plana Alta |
Castellón de la Plana | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 108 km² |
Počet obyvatel | 172 589 (2021)[1] |
Hustota zalidnění | 1 598 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Amparo Marco (od 2015) |
Vznik | 1251 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 96 |
PSČ | 12001–12006 a 12100 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
K městu náleží 10 km mořského pobřeží, obsazeného většinou průmyslem a přístavem, ale také třemi plážemi.
Obyvatelstvo
V Castellónu žilo k roku 2007 172 624 obyvatel, což je o třicet tisíc více než před deseti lety. Počet obyvatel výrazně stoupl díky silné imigraci. 11 % obyvatel města tvoří Rumuni.
Dějiny a pamětihodnosti
Castellón vznikl v místě původního hradu, založeného Araby zřejmě ve 12. století. Roku 1233 dobyl území Jakub I. Aragonský a Castellón se stal součástí Valencijského království, existujícího formálně až do roku 1707. Od reformy roku 1833 je střediskem jedné ze španělských provincií. Ve 20. století a na začátku 21. století prodělal rychlý demografický a urbanistický růst. Místní univerzita byla založena teprve roku 1991.
Zdejší gotická katedrála byla zničena roku 1936 a od roku 1940 obnovována v pseudogotickém slohu. Dominantou starého města je El Fadrí, volně stojící zvonice (oddělená od chrámu) z 15.-16. století.
Doprava
Euromed je stanicí dálkových vlaků Euromed (Barcelona - Valencia - Alacant), vlaky Alaris pak zajišťují spojení s Madridem. Do nedaleké Valencie jezdí také příměstské vlaky Cercanías.
Městská doprava
Většinu městské dopravy zajišťují autobusy, avšak v červnu 2008 byl dán do provozu první úsek trolejbusové sítě, zvané zde TVRCas. Ke konci roku 2014 byly do města přivezeny nové trolejbusy "Solaris Trollino 12" s výbavou Škoda Electric a.s., které zajišťují přepravu obyvatel linkou T1 z města k moři. Linka je rozdělena na nový úsek s trolejemi, a na úsek v centru města Castellón, kde jezdí trolejbusy na bateriový pohon. V provozu je celkem 6 trolejbusů a výprava je 5 vozů jeden je v záloze, plánuje se dokoupení dalších trolejbusů.
Letecká doprava
Castellonské letiště Costa Azahar bylo slavnostně otevřeno roku 2011, v lednu 2015 obdrželo licenci od národní letecké společnosti AENA a první komerční let se uskutečnil 15. ledna 2015, jednalo se o přesun místního fotbalového klubu Villarreal CF. Dokončení stavby se pojí s řadou nechvalně proslulých korupčních skandálů a trestných činů proti životnímu prostředí. Město počítá s přistávací plochou umístěnou v městské části Grao, kde má základnu parašutistický klub Skytime.
Gastronomie
Díky svému příznivému klimatu je okolí Castellónu využíváno pro kultivaci různých druhů plodin. V suchých částek okolí se pěstují především mandle, ve vlhkých jsou to pak artyčoky, rajčata a především citrusové plody, které se zde vyskytují téměř na každém kroku. Část místních pomerančů a mandarinek je dokonce určena pro vývoz do zbytku Evropy a Severní Ameriky.
Rýže je hlavní ingrediencí mnoha pokrmů v této oblasti. Stejně jako ve většině regionu je i zde nejznámějším a nejoblíbenějším jídlem paella (typický pokrm připravovaný ve speciální pánvi, jehož základními ingrediencemi jsou rýže, králičí maso, fazole, různé druhy zeleniny a šafrán, ne však mořské plody, jak se turisté často chybně domnívají). Dále například arroz a banda (rýže připravovaná s rybou), arroz al horno (zapečená rýže s jelity, bramborami, cizrnou a zeleninou), fideuá (obdoba paelly kde je rýže nahrazena těstovinami). V přímořské části Grao se připravují pokrmy z čerstvých ryb.
Mezi nejznámější dezerty patří coca malfeta (dezert s citronovou kůrou a skořicí, pro Castellón je typická verze, ve které se mouka nahradí bramborami) a pelotas de fraile (doslova „mnichovy koule“, obdoba českých koblihů).
Svátky
Svátky Magdaleny (Feria y Fiestas de la Magdalena)
Tento významný svátek se koná na oslavu události z roku 1252, kdy tehdejší obyvatelé sestoupili z pahorku Cerro de la Magdalena do níže položené roviny (la Plana) a založili zde nové město (údajně se jim to podařilo za jedinou noc). Tyto oslavy probíhají od třetí soboty postní doby a trvají devět dní. Nejdůležitější událostí je takzvaná Romería de les canyes (Třtinová pouť), kdy se průvody poutníků opírajících se o třtinové stonky vydávají na kopec ke kapličce svaté Magdaleny, kde se nacházela původní vesnice. Element, který spojuje všechny tyto oslavy je takzvaná „Gaiata“, monument vytvořený z různých materiálů, jehož nejdůležitějším znakem je světlo. Má tak uměleckým způsobem připomínat lampy, kterými si při stěhování lidé svítili na cestu.
Mezi další události oslav patří mascletás (oslavné salvy do vzduchu připomínající ohňostroje), ohňové show, setkávání u stánků s tradičními tapas, pivem a vínem, průvody, koncerty skupin různorodých stylů, slavnostní obětování květin Panně z Lledó a slavnostní zakončení.
V roce 2010 byly španělským Ministerstvem průmyslu, turismu a obchodu tyto svátky označeny jako oslavy mezinárodního turistického významu.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Castellón de la Plana na španělské Wikipedii.
- Národní statistický institut: Municipal Register of Spain of 2021. 30. prosince 2021. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Castellón de la Plana na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky Archivováno 16. 12. 2008 na Wayback Machine (katalánsky) (španělsky)
- Oficiální stránky společenství s informacemi pro turisty Archivováno 22. 4. 2009 na Wayback Machine