Carrickfergus (hrad)

Hrad nechal v roce 1177 jako své hlavní sídlo vybudovat na skalnatém výběžku v Carrickfergusské zátoce (později pojmenované Belfastská zátoka) John de Courcy, který v uvedeném roce dobyl Ulster. Vládl zde až do roku 1204, kdy jej z Ulsteru vypudil jiný normanský dobrodruh a válečník Hugh de Lacy.

Carrickfergus v roce 1830

První písemné zmínky o této pevnosti jsou z roku 1210, kdy ji obléhal a posléze dobyl král Jan Bezzemek. Angličtí králové ovládali Carrickfergus i v následujících stoletích a do zdejšího přístavu obvykle mířily anglické vojenské jednotky, určené pro operace na území Irska. Dne 4. listopadu 1597 se u Carrickfergusu odehrála bitva mezi vojsky anglické královny Alžběty I. a příslušníky skotsko-irského klanu MacDonnellů, v níž byli Britové poraženi.

V roce 1690 dobyl Carrickfergus generál Friedrich von Schomberg, který v průběhu 17. století sloužil na straně různých evropských mocností a který nakonec padl v červenci téhož roku během bitvy u řeky Boyne a následně byl pohřben v katedrále svatého Patrika v Dublinu. V roce 1760 zaútočily na město francouzské jednotky pod velením Françoise Thurota. Poté, co dobyly a vyrabovaly hrad, se opět stáhly.

Původně byl hradní areál ze 3/4 obklopen vodou. V důsledku rozšíření souše nyní moře obklopuje hrad Carrickfergus pouze po jedné třetině jeho obvodu.

Poštovní známka z roku 1957, určená pro britskou poštu v Maroku

Hrad, jemuž dominuje 28 metrů vysoká věž,[2] v minulosti sloužil jako sídlo místních vládců, vojenská základna, věznice a arzenál. Během napoleonských válek byli na hradě vězněni váleční zajatci. V době první světové války sloužil hrad Carrickfergus jako sklad zásob a sídlo místní vojenské posádky, během druhé světové války byly v objektu zřízeny protiletecké kryty. Již v roce 1928 předala Britská armáda 750 let starý objekt vládě Severního Irska. Hrad byl postupně restaurován, včetně velkého středověkého sálu, kde se konají různé výstavy, a je přístupný veřejnosti.