Carmine Abbagnale

Společně se svými dvěma bratry Giuseppem a Agostinem žili poblíž ruin slavného starověkého města pohřbeného popelem Vesuvu a trénovali na slané vodě Neapolského zálivu. Bratři Giuseppe a Carmine vytvořili s kormidelníkem Giuseppe Di Capuou stálou a legendární trojici na dvojveslici s kormidelníkem a získali množství mezinárodních triumfů. Kromě olympijských úspěchů z olympijských her 1984, 1988 a 1992 se sedmkrát stali mistry světa, dvakrát získali stříbrné medaile a jednou medaile bronzové. Carmine přidal navíc další stříbrnou medaili v Indianapolis 1994 s Gioacchino Casconem a kormidelníkem Antoniem Cirillem. Po skončení společné kariéry Carmine ještě usedl na osmiveslici, na níž reprezentoval Itálii na dalších olympijských hrách v Atlantě 1996.[2]

Na olympijských hrách 1984 v Los Angeles se závodů ve dvojkách s kormidelníkem účastnilo 12 lodí. Vzhledem k tomu, že většina socialistických zemí hry bojkotovala, byla Itálie jasným favoritem. Postup do finále si zajistila snadno v pomalejším tempu vítězstvím v druhé rozjížďce, Rumuni Dimitrie Popescu a Vasile Tomoiagă s kormidelníkem Dumitru Răducanu byli rychlejší, ale ve finále byli Abbagnaleové s Di Capuou od začátku výrazně vpředu a zvítězili o více než 5 sekund; Rumuni byli jen těsně před brozovými USA.[3]

O čtyři roky později na olympijských hrách v Soulu se přihlásilo 14 lodí. Italové v poslední ze tří rozjížděk zvítězili těsně před Velkou Británií, když takticky zvládli kontrolu nad ostatními loděmi. V semifinále se Abbagnaleové střetli s nebezpečnými východními Němci i Rumuny a protože chtěli získat ve finále co nejlepší dráhu, vedlo jejich vítězství k nejlepšímu času dosavadní historie OH na této trati 6:56.62 min. I ve finále od počátku vedli Italové, druhé místo dlouho obsazovalo Bulharsko, ale nakonec nestačilo, reprezentanti NDR zvýšili ke konci své tempo, ale dostali se jen na druhé místo , když zaostali o necelé dvě sekundy, třetí byla Velká Británie.[4]

V Barceloně na olympiádě 1992 se jela disciplína dvojek s kormidelníkem dosud naposledy. Všechny své soupeře však šokovali Britové ve složení Garry Herbert a bratři Greg a Johny Searleovi. Měli za sebou v tomto složení minimum závodů, přesto už v rozjížďce vytvořili olympijský rekord, Abbagnaleové vyhráli svou rozjížďku také snadno. V semifinále na ně zle dotíralo Rumunsko, ale i tuto jízdu Itálie vyhrála v pomalejším čase než Britové. Zdálo se, že šetřili síly na finále, kde se ihned ujali vedení, 500 m před cílem vedli a Britové byli třetí, jenže ti obrovsky navýšili tempo, předjeli Rumuny a těsně před cílem i překvapené Italy. Třetí medaile z olympiády byla tedy pro Abbagnalovy chlapce a Di Capuu „jen“ stříbrná“.[5]

Carmine Abbagnale startoval ještě na olympijských hrách 1996 v Atlantě, kde usedl do italské osmiveslice. Italové však byli poslední v rozjížďce i v opravné jízdě, a tak až předposlední místo ve finále „B“ určilo jejich konečné deváté místo.[6]

• Carmine Abbagnale v databázi Olympedia (anglicky)