Carl Jörns

Jörns se nejprve věnoval cyklistice. Přitom se seznámil s konkurenty, kteří v té době vyráběli šicí stroje a jízdní kola, byli jimi bratři Carl, Wilhelm, Heinrich, Fritz a Ludwig Opelové. Prvního vítězství dosáhl Jörns v roce 1893. Poté, co koncem 19. století začala firma Opel s výrobou automobilů, stal se u ní nadšenec do techniky Carl Jörns v roce 1902 jezdcem a instruktorem jízdy.

V srpnu 1903 startoval Jörns jako tovární jezdec v prvním závodě na frankfurtském dostihovém závodišti a dojel třetí ve třídě vozů do 16 koní. O rok později slavil své první vítězství. V roce 1907 zajel Carl Jörns při Kaiserpreis v pohoří Taunus, po tvrdém souboji s vítězem Felice Nazzarem na Fiatu, třetí místo. Firma Opel, jako nejlepší německá značka v tomto závodě, získala titul císařského „dvorního dodavatele“.

Ve Velké ceně Francie 1914 skončil na desátém místě. Kariéru ukončil Jörns v roce 1926 vítězstvím v kategorii v závodě v horském parku Wilhelmshöhe (Herkulesrennen). Zde byl už v roce 1924 celkově nejrychlejší.[1]

V roce 1945 odešel do penze. V roce 1965 obdržel Carl Jörns Záslužný řád SRN. Zemřel 19. července 1969 v městské nemocnici v Rüsselsheimu.