Carl H. Brans
Carl Henry Brans (* 13. prosince 1935) je americký matematický fyzik, nejvíce známý svou prací na základech gravitace s Robertem Dickem, označované Bransova-Dickeho teorie.
| Carl H. Brans | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. prosince 1935 (86 let) Dallas |
| Bydliště | Spojené státy americké |
| Alma mater | Princetonská univerzita Loyola University New Orleans |
| Povolání | fyzik |
| Zaměstnavatel | Loyola University New Orleans |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v Dallasu v Texasu, na vysokou školu ale odešel do Louisiany, kde studoval na Loyola University New Orleans. Doktorát obdržel v roce 1961 na Princetonské univerzitě. Poté se vrátil zpět do New Orleans, kde získal post profesora fyziky. Dále zastával místa hostujících profesorů na Princetonské univerzitě, Ústavu pro pokročilá studia a na univerzitě v Koelnu.
Brans je známý díky studiu gravitační interakce a vypracování Bransovy-Dickeho teorie, v níž se gravitační konstanta s časem mění, a která je konkurenční teorií k Einsteinově obecné relativity. Tato teorie úzce souvisí s podobnou prací, kterou dříve vymyslel Pascual Jordan, ale obě byly vyvinuty nezávisle. Občas se proto mluví o Jordanově-Bransově-Dickeho skalární tenzorové teorii gravitace. V této teorii, založené na spekulacích Macha, Eddingtona nebo Diraca je zavedeno univerzální skalární pole jako doplněk k metrice, což vede k teorii, v níž hodnota gravitační konstanty závisí na rozložení hmoty ve vesmíru. Řada měření ze 70. let ukázala, že Jordanova-Bransova-Dickeho teorie není o nic jednodušší než standardní obecná relativita v kontextu solárního systému. Nicméně inflační kosmologie a teorie strun znovu obnovily zájem o skalární modifikace standardní obecné relativity, ačkoli ne v původní podobě teorie Branse, Dickeho a Jordana.
V 60. a 70. letech vyvinul kompletní a efektivní systém klasifikace invariantních čtyřdimenzionálních Ricciho geometrií, rozvíjel počítačové programy pro symbolické manipulace a pracoval také na problematice důkazů Bellových nerovností.
Od 80. let se zaměřil na vývoj diferenciálních topologií týkajících se existence exotických globálních diferenciálních struktur a jejich možných aplikací ve fyzice. Tato práce zahrnuje pohled na sedmidimenzionální Milnorovy sféry jako exotické Yangovy-Millsovy uzly, a to především nekonečné exotické diferenciální struktury na Eukleidovském čtyřdimenzionálním prostoru. Jde o alternativní modely prostoročasu v obecné relativitě. Tuto práci s Bransem prováděl Torsten Asselmeyer-Maluga z Berlína. Navrhuje se, že by exotické hladké struktury mohly vyřešit některé problémy v kosmologii, například vysvětlení jakou podstatu mají temná hmota a temná energie.
Reference
- [1] C. Brans and R. H. Dicke, Mach's Principle and a Relativistic Theory of Gravitation, Phys. Rev. 124, 925 (1961)
- [2] Carl Brans, Invariant Approach to the Geometry of Spaces in General Relativity, Jour. Math. Phys., 6 94 (1965)
- [3] Carl Brans, A Computer Programs for the Non-numerical Testing and Reduction of Sets of Algebraic Partial Differential Equations J. A. C. M. 14 45 (1967)
- [4] Carl Brans Complex Structures and the Einstein Equations J. Math. Phys. 15 1559 (1974)
- [5] Carl Brans Bell's Theorem does not eliminate fully causal Hidden Variables Int. J. Theor. Phys. 27 219 (1998)
- [6] Carl Brans Exotic Smoothness and Physics Jour. Math. Phys. 35 5494 (1994)
- [7] Torsten Asselmeyer-Maluga and Carl Brans Cosmological Anomalies and Exotic Smoothness Structures Jour Gen. Rel. Grav. 34 1767 (2002)
- [8] T. Asselmeyer-Maluga and C. Brans, Exotic Smoothness and Physics : Differential Topology and Spacetime Models, World Scientific Press, Singapore(2007)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl H. Brans na anglické Wikipedii.
