Carl Gustaf Verner von Heidenstam

Carl Gustaf Verner von Heidenstam (6. července 1859, Olshammar, Örebro20. května 1940, Övralid, Östergötland) byl švédský prozaik a básník, člen Švédské akademie, ústřední postava švédského novoromantismu, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1916[1].

Carl Gustaf Verner von Heidenstam
Narození6. července 1859
Olshammar
Úmrtí20. května 1940 (ve věku 80 let)
Övralid
Místo pohřbeníÖvralid (58°36′26″ s. š., 14°56′35″ v. d.)
Povoláníspisovatel, básník a malíř
NárodnostŠvédové
OceněníNobelova cena za literaturu (1916)
Velká cena Devíti (1916)
čestný doktor Univerzity v Heidelbergu
Goethe-Medaille für Kunst und Wissenschaft
Manžel(ka)Emilia Uggla
Olga Wiberg
Greta Sjöberg
Partner(ka)Kate Bangová
Ellen Belfrage
DětiNils Belfrage
RodičeGustaf von Heidenstam
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Heidenstam se narodil jako syn důstojníka a potomek staré šlechtické rodiny . Studoval na malířské akademii ve Stockholmu, ale kvůli tuberkulóze musel studium ukončit. Podnikl pak dvě dlouhé zdravotní a vzdělávací cesty do jižní Evropy a na Blízký východ, v Římě a v Paříži studoval malířství, dlouho žil v cizině, zejména ve Švýcarsku, kde se seznámil s Augustem Strindbergem (jejich korespondence ukazuje na oboustranně hluboký vliv). V literárním vývoji Švédska byl vůdčí osobností nastupující nové generace básníků z konce 19. století, která se snažila o renesanci romantických prvků proti převládajícímu naturalismu. Jeho básnická sbírka Vallfart och vandringsår (Pouť a léta toulek) z roku 1888 znamenala nástup novoromantismu ve švédské literatuře. Radostné ladění svých veršů, fantazii a idealizaci použil Heidenstam jako zbraň proti dobové naturalistické tvorbě. Ve svých prózách pak uplatňoval nacionální patos, patriotismus, oslavu bojovného ducha lidu a idealizaci historie, přesvědčivě zachytil charakteristiky švédského národního života, vyjádřil lásku k rodné zemi a nadšený obdiv pro její přírodu.

Roku 1912 se Heidenstam stal členem Švédské akademie a v roce 1916 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu „… jako uznání jeho významu jako vedoucí osobnosti nové éry ve švédské literatuře“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Literární dílo

Carl Gustaf Verner von Heidenstam, obraz Oscara Björcka.

Básně

  • Vallfart och vandringsår (1888, Pouť a léta toulek), svým radostným laděním a romantizující idealizací se sbírka stala programovým spisem v boji proti vládnoucímu naturalismu. Sbírka vyniká orientálními motivy, hýřivými barvami, dekorativností, metaforami i nezvykle osobním tónem.
  • Dikter (1895, Básně), monumentální a oslavná lyrika,
  • Ett folk (1902, Lid), patrioticky laděná básnická sbírka,
  • Nya dikter (1915, Nové básně),
  • Sista dikter (1942, Poslední básně), posmrtně vydaná nerýmovaná lyrika rezignovaného i moudrého stáří.

Prózy

  • Från Col di Tenda till Blocksberg (1888, Z Col di Tenda do Blocksbergu), cestopisné skici.
  • Renässans (1899, Renesance), literární manifest, shrnutí novoromantického programu.
  • Endymion (1899), román s exotickými motivy muslimské kultury,
  • Pepitas bröllop (1890, Pepitina svatba), polemická satira obhajující novoromantický program (společně s Oscarem Levertinem).
  • Hans Alienus (1892), velký fantaskní ideový román s krásnými básnickými vložkami,
  • Karolinerna (1897-1898, Karolíni), cyklus povídek z doby národního ponížení za vlády Karla XII., kde autor rozvinul téma zocelení a zušlechtění národa válkou a oběťmi.
  • Sankt Göran och draken (1900, Svatý Jiří a drak), román,
  • Heliga Birgittas pilgrimsfärd (1901, Pouť svaté Brigity), román,
  • Skogen susar (1904, Les šumí), román,
  • Folkungaträdet (1905-1907, Strom Folkungů), dvoudílný historický román,
  • Proletärfilosofiens upplösning (1911, Rozklad a pád proletářské filosofie),
  • När kastanjerna blommade (1941, Když kvetly kaštany), posmrtně vydané paměti.

Česká vydání

  • Endymion, B. Kočí, Praha 1916-1917, dva díly
  • Pouť svaté Brigity, Jan Otto, Praha 1917, překlad M. A. Pešková
  • Karolíni, Stýblo, Praha 1917-1918, překlad Viktor Šuman, dva díly
  • Endymion, B. Kočí, Praha 1921-1922, překlad Jan Dlabač
  • Rozklad a pád proletářské filosofie, Družstvo přátel Studia, Praha 1920, překlad Emil Walter
  • Rozklad a pád proletářské filosofie, Ladislav Kuncíř, Praha 1923, překlad Emil Walter
  • Pouť svaté Brigity, Ladislav Kuncíř, Praha, 1929, překlad Emil Walter
  • Svatý Jiří a drak, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1938, přeložil a úvodem opatřil Oldřich Heidrich

Odkazy

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.