Carinus

Marcus Aurelius Carinus (asi 250[1] – srpen či září 285 Ilýrie) byl římský císař panující v letech 283–285, do roku 284 spolu se svým bratrem Numerianem. Jeho vládou se uzavírá padesát let trvající období politické nestability, obvykle zvané krize ve 3. století či doba vojenských císařů, a nastává éra pozdního císařství, neboli dominátu.

Carinus
Narození 250
Úmrtí červenec 285 (ve věku 34–35 let)
Moesie
Potomci Nigrinian
Otec Carus
Matka Magnia Urbica
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a kariéra

Carinus byl starším synem císaře Cara a jeho jménem neznámé manželky. Sám byl ženatý s Magnií Urbikou, s níž měl patrně syna Marka Aurelia Nigriniana. Jeho kariéru ve strukturách impéria lze sledovat až od okamžiku, kdy se stal v závěru roku 282 caesarem, tedy mladším spoluvladařem císaře Cara.[2]

Proklamace za císaře

Hodnost plnoprávného panovníka (augusta) Carinus získal mezi březnem a květnem 283, těsně předtím, než jeho otec zahájil válku s Peršany. V té době už měl za sebou řádný konzulát, rovněž spolu s otcem, a bojoval na západě proti germánským kmenům – k 7. březnu 283 je poprvé doložen titul Germanicus maximus, který na oslavu svých vítězství přijal.[3] Po otcově smrti v létě téhož roku prohlásilo vojsko bojující v Mezopotámii (druhým) císařem Carinova bratra Numeriana, a tak začala spoluvláda obou sourozenců.

Vláda

Na podzim roku 283 vytáhl Carinus proti Kvádům a počátkem roku následujícího nad nimi – patrně v Miláně – oslavil triumf. Většina pramenů uvádí, že tehdy již vedl výstřední způsob života, který mu udělal mnoho nepřátel, ve vojsku i v senátu.[4] Dnes lze těžko rozhodnout, co je pravda, a co pozdější propaganda Diocletiana a tetrarchů, jež se musela vymezovat právě vůči Carinovi. Tvrzení o jeho vladařské neschopnosti jsou každopádně zcela zaujatá, jak dokládají císařovy vojenské úspěchy.

Počátkem roku 285 vytáhl Carinus proti uzurpátoru Julianovi, který se vzbouřil v Panonii,[5] porazil ho v bitvě, a znovu tak posílil svoji moc. Tehdy mu bylo již známo, že jeho bratra Numeriana za pochodu Malou Asií úkladně zavraždili a že vojsko prohlásilo jeho nástupcem vojevůdce Diocla, který přijal jméno Diocletianus. V nastalé občanské válce měl Carinus zpočátku patrně převahu, nakonec byl však za bitvy na řece Margu zavražděn jedním tribunem, jemuž prý svedl manželku.[6] Jediným pánem impéria se po něm stal Diocletianus.

Poznámky a reference
  1. Podle Chronicon Paschale 510 se Carinus dožil 36 let.
  2. Viz Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, Darmstadt 1996, s. 261–262.
  3. Viz Dietmar Kienast, Römische Kaisertabelle, s. 261.
  4. Např. Zosimos I, 72 a Historia Augusta, vita Car.16, 3–7, 17.
  5. Aurelius Victor 39, 10, Zosimos I, 73.
  6. Zosimos I, 73.

Literatura
  • BURIAN, Jan. Římské impérium: vrchol a proměny antické civilizace. Praha: Svoboda, 1997. 237 s. ISBN 80-205-0536-9. (česky)
  • ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. 280 s. ISBN 80-7021-386-8. (česky)
  • GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X. (česky)
  • Portréty světovládců II (od Maximinů po Carina). Praha: Svoboda, 1982. 302 s. (česky)

Externí odkazy
Předchůdce:
Carus		 Římský císař
283–285		 Nástupce:
Diocletianus
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.