Dominát

Dominát byla pozdní fáze vývoje římského impéria, která již nesla despotické rysy. Vyvinul se na konci krize třetího století a vedl k jejímu překonání. V západní části Římské říše tento princip vlády teoreticky vydržel do sesazení posledního římského císaře. Ve východní části (Byzanci) se vyvinul ve formu absolutistické vlády jednoho panovníka.

Slovo vzniklo od latinského výrazu dominus, tedy pán, ve smyslu postavení majitele vůči svému otroku – tento výraz byl pochlebnicky používán při oslovování císařů již od julsko-claudiovské dynastie, avšak přímo císaři nebyl vždy používán – zejména Tiberius jej otevřeně odmítal. Domitianus a Aurelianus se nechávali i oficiálně oslovovat jako dominus et deus (Pán a Bůh ) a předjímali tak dominátní zřízení státu. Oslovení se stalo obvyklým až za Diokleciána, který je tedy považován za prvního vládce období dominátu. S ustavením Diokleciána zároveň upadá takzvaný principát, předchozí systém vlády římských císařů, který si až do 3. století podržel vnější rysy nikdy nezrušeného republikánského zřízení.