Caenagnathidae

Caenagnathidi ("cénagnatidi") byli skupinou obvykle menších a zřejmě opeřených teropodních maniraptoranů (dravých dinosaurů), patřících mezi oviraptorosaury. Byli vývojově primitivnější než jejich příbuzní oviraptoridi a původně byli považováni za skupinu pokročilých nelétavých ptáků. Tomu odpovídá také název skupiny (odvozený od rodového jména Caenagnathus = "současná čelist"), protože první fosilní čelist byla považována za pozůstatek dávného ptáka. Dnes však považujeme "ptačí" znaky těchto dinosaurů za výsledek konvergentního vývoje.

Caenagnathidae
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída
Lebka rodu Chirostenotes
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
PodřádTheropoda
InfrařádOviraptorosauria
NadčeleďCaenagnathoidea
ČeleďCaenagnathidae
Sternberg, 1940
{{{druhotné dělení}}}
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Tato skupina teropodů byla poprvé objevena a vědecky definována na základě fosilií objevených na území kanadské Alberty v 70. a 80. letech 19. století.[1] Fosilní vejce těchto dinosaurů jsou badateli objevována dlouhodobě, teprve v posledních desetiletích ale byla identifikována jako vejce oviraptorosaurů. Často se jedná o velké až obří exempláře, včetně největších dosud známých fosilních vajec vůbec.[2]

Nálezů fosilií těchto teropodů v průběhu 21. století značně přibývá a je patrné, že se jednalo o podstatně rozmanitější skupinu, než se dříve předpokládalo.[3]

Paleobiologie

Lebku měli tito teropodi relativně delší než oviraptoridi, jejich končetiny však byly velmi štíhlé a gracilní, podobné ptačím. Ocas byl obvykle velmi krátký a mohl být zakončen pygostylem, podobně jako u rodu Nomingia. Tito dinosauři byli téměř s jistotou opeření. Obvykle měli skromné tělesné rozměry, největší z nich dosahovali délky jen kolem 3 metrů (například rod Anzu). Beibeilong a Gigantoraptor (pokud patřil do této skupiny) z Číny byli však ještě mnohem větší, tyto rody dosahovaly délky kolem 8 metrů.[4][5] Výzkum počítačovým tomografem ukazuje, že u těchto dinosaurů pokračoval vývoj směrem ke ztrátě dentice a vytvoření ramfotéky na konci čelistí, která zuby z funkčního hlediska nahradila.[6] Objevy fosilií cénagnatidů ze svrchnokřídového kanadského souvrství Horseshoe Canyon ukazují, že již mláďata těchto dinosaurů byla velmi aktivní a potravu si zřejmě hledala sama (ornitologickou terminologií řečeno, byla nekrmivá).[7]

Odkazy

Reference
  1. Brigid E. Christison, Darren H. Tanke, and Jordan C. Mallon (2020). Canada's first known dinosaurs: palaeontology and collecting history of Upper Cretaceous vertebrates in southern Alberta and Saskatchewan, 1874-1889. Earth Sciences History, 39(1): 184-218 doi: https://doi.org/10.17704/1944-6187-39.1.184
  2. https://veda.instory.cz/1419-nejvetsi-vajicko-vsech-dob-patrilo-jednomu-podivnemu-dinosaurovi.html
  3. Chan-gyu Yun & Gregory G. Funston (2021). A caenagnathid oviraptorosaur metatarsal from the Mesaverde Formation (Campanian), Wyoming. Vertebrate Anatomy Morphology Palaeontology. 9 (1): 105-115. doi: https://doi.org/10.18435/vamp29376
  4. SOCHA, Vladimír. Identifikován další opeřený gigant. OSEL.cz [online]. 26. května 2017. Dostupné online. (česky)
  5. Hanyong Pu; et al. (2017). Perinate and eggs of a giant caenagnathid dinosaur from the Late Cretaceous of central China. Nature Communications 8, č. 14952; doi: 10.1038/ncomms14952
  6. Shuo Wang, Qiyue Zhang & Rui Yang (2018). Reevaluation of the Dentary Structures of Caenagnathid Oviraptorosaurs (Dinosauria, Theropoda). Scientific Reports 8, Article number: 391 (2018). doi:10.1038/s41598-017-18703-1
  7. Gregory F. Funston & Philip J. Currie (2018). A small caenagnathid tibia from the Horseshoe Canyon Formation (Maastrichtian): Implications for growth and lifestyle in oviraptorosaurs. Cretaceous Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.08.020

Literatura
  • Sternberg, R. M. (1940). "A toothless bird from the Cretaceous of Alberta." Journal of Paleontology, 14(1): 81-85.
  • Barsbold R., Osmolska, H., Watabe M., Currie, P. J., and Tsogtbaatar K. (2000). New oviraptorosaur (Dinosauria, Theropoda) from Mongolia: The first dinosaur with a pygostyle. Acta Palaeontologica Polonica 45(2): 97-106).
  • Cracraft, J. (1971). "Caenagnathiformes: Cretaceous birds convergent in jaw mechanism to dicynodont reptiles." Journal of Paleontology, 45: 805-809.
  • Barsbold, R., Maryańska, T., and Osmólska, H. (1990). "Oviraptorosauria." pg. 249-258 in Weishampel, Dodson, and Osmolska (eds.) The Dinosauria, University of California Press (Berkeley).
  • Currie, P.J. and Russell, D.A. 1988. Osteology and relationships of Chirostenotes pergracilis (Saurischia, Theropoda) from the Judith River Oldman Formation of Alberta. Canadian Journal of Earth Sciences -- Revue de Canadienne des Sciences de la Terre 25 (3): 972-986.
  • Sues, H.-D. (1997). "On Chirostenotes, a Late Cretaceous oviraptorosaur (Dinosauria: Theropoda) from western North America." Journal of Vertebrate Paleontology, 17(4): 698-716.
  • Currie, P.J., Godfrey, S.J., and Nesov, L.A. (1994). "New caenagnathid (Dinosauria: Theropoda) specimens from the Upper Cretaceous of North America and Asia." Canadian Journal of Earth Sciences -- Revue de Canadienne des Sciences de la Terre, 30: 2255-2272.
  • Osmolska, H. (1981). Coosified tarsometatarsi in theropod dinosaurs and their bearing on the problem of bird origins. Paleontologia Polonica 42: 79-95.
  • Zanno, L. E. & Sampson, S. D. (2005). A new oviraptorosaur (Theropoda, Maniraptora) from the Late Cretaceous (Campanian) of Utah. Journal of Vertebrate Paleontology 25(4): 897-904.
  • Gregory F. Funston; et al. (2019). Histology of Caenagnathid (Theropoda, Oviraptorosauria) Dentaries and Implications for Development, Ontogenetic Edentulism, and Taxonomy. The Anatomical Record (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1002/ar.24205
  • Matthew M. Rhodes, Gregory F. Funston & Philip J. Currie (2020). New material reveals the pelvic morphology of Caenagnathidae (Theropoda, Oviraptorosauria). Cretaceous Research, 104521. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2020.104521

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.