Cædmon

O Cædmonově životě je známo jen málo, veškeré zprávy o něm pocházejí pouze z latinsky napsaného díla Historia ecclesiastica gentis Anglorum (Církevní dějiny národa Anglů),[1] jehož autorem je učenec a historik Beda Ctihodný (Beda Venerabilis).

Podle Bedy Ctihodného byl Cædmon Kelt pracující jako pastevec poblíž významného northumbrijského kláštera Streonæshalch (dnes Whitby Abbey, Severní Yorkshire),[3] který tehdy vedla abatyše Hilda z Whitby. Ve snu byl díky božímu vnuknutí obdařen výjimečnými básnickými schopnostmi, stal se mnichem v tomto klášteře, působil zde jako básník a roku 680 zde zemřel.[4]

Hymnus o Stvoření z nejstaršího manuskriptu s Bedovými Církevními dějinami národa Anglů z let 734–737.

Z dochovaných skladeb, které podle Bedy Ctihodného Cædmon vytvořil, je mu dnes přisuzován jen Hymnus o Stvoření (Cædmon's Hymn), složený prý ve snu na pokyn anděla.[1] Jde o prostou náboženskou báseň o pouhých devíti verších, která velebí Boha Stvořitele a ve které je tradiční aliterující formou vyjádřena vroucí síla křesťanské myšlenky. Hymnus je nejstarší dochovanou staroanglickou básní vůbec[5] a byl ve své době velmi oblíben. Dochoval se nejen v Bedově latinské podobě, ale i v původních anglosaských verších, a to ve dvaceti jedna rukopisech vzniklých mezi 8. až 15. stoletím.[1] Podle Bedy Ctihodného má hymnus tento obsah (uvedeno v překladu Jaromíra Kyncla):

"Chválit teď máme původce království nebeského,

sílu Stvořitele a jeho úradek.

skutky Otce slávy.

Jak se on, protože je Bůh věčný,

stal původcem všech zázraků.

Jak nejdříve dětem člověka

stvořil nebesa jako završení stavby,

a potom jak stvořil zemi,

on, všemohoucí strážce lidského rodu."[3]

Vyhnání z ráje, ilustrace z Cædmonova manuskriptu.

Zříceniny Whitby Abbey.

Cædmonovi byly přisuzovány také některé delší epické skladby na biblické náměty (Genesis, Exodus, Daniel a Kristus a Satan), které je však nutno pokládat za díla neznámých autorů ze 7. – 9. století (v této souvislosti se také někdy hovoří o dílech z tzv. Cædmonovy školy).[1] Jsou obsažena v tzv. Cædmonově manuskriptu vzniklém kolem roku 1000,[1] označovaném také podle nizozemského filologa Francisca Junia (asi 1591–1677), který jej roku 1665 zveřejnil, jako Juniův manuskript:

• Genesis je parafrází První knihy Mojžíšovy. Obsahuje 2953[1] aliteračních veršů a skládá se ze dvou odlišných částí, označovaných v moderní literární historií jako Genesis A a Genesis B.[5] Starší Genesis A vznikla kole roku 700, zatímco mladší Genesis B je asi z poloviny 9. století.[5] Své biblické předlohy se epos drží poměrně věrně, jen na začátku obsahuje apokryfní vyprávění o vzpouře a pádu andělů.
• Exodus (590 veršů, počátek 8. století)[5] vypráví prostředky staroanglické hrdinské poezie krátký úsek z Druhé knihy Mojžíšovy o útěku Židů z Egypta a o jejich zázračném průchodu vodami Rudého moře k zaslíbené zemi.
• Daniel (764 veršů, rovněž počátek 8. století)[5] vychází z první poloviny starozákonní Knihy Daniel a obsahuje sny krále Nabuchodonosora a vyprávění o třech mládencích v peci ohnivé
• Kristus a Satan (Christ and Satan, 729 veršů), báseň o třech částech vyprávějící o pádu andělů, sestoupení Krista do pekel a pokoušení Krista ďáblem na poušti.[4]

Cædmonovi bylo rovněž neprávem přičítáno autorství básně Sen o kříži (The Dream of the Rood) z 8. století,[4] za jejíhož autora je dnes považován některý z básníků tzv. Cynewulfovy školy.[6]

• V knize Zdenka Menharda Starší anglická literatura, Karolinum, Praha 1995 je uvedena ukázka z básně Genesis v českém překladu.
• Antologie nejstarší anglické poezie a prózy Jako když dvoranou proletí pták, Triáda, Praha 2009 obsahuje překlady básní Hymnus o Stvoření a Exodus.