COC Nederland

Místní organizace omezují své aktivity a pole působnosti na konkrétní region. Nabízejí osobní podporu, podpůrné skupiny, informace, vzdělávací semináře a jsou zároveň také místem setkávání gayů a leseb. Rovněž podporují zájem o gay a lesbickou tematiku z řad veřejnosti. Činnost organizací je z valné většiny zajišťována dobrovolníky.

Celonárodní COC směřuje své aktivity na národní úroveň, včetně politické lobby (homosexualita ve vzdělávání, rovné zacházení). Kromě toho zaučuje dobrovolníky z místních organizací v poskytování informací a řízení podpůrných skupin. COC dále také publikuje prostřednictvím "Stichting Hoezo/Expreszo" do časopisu Expreszo pro gay, lesbickou a bisexuální mládež.

COC taktéž působí i na mezinárodníma poli, zejména v různých východoevropských a středoasijských zemích, v nichž mapuje životní úrovně tamních LGBT komunit, spolupracuje s tamními aktivisty a pořádá pro ně v Nizozemsku odborné stáže. Projekty stáží pro zahraniční LGBT akvitisty jsou spolufinancovány nizozemským Ministerstvem zahraničí. COC spolupracuje i s dalšími organizacemi jako je například Oxfam Novib.

7. prosince 1946 byl v Amsterdamu založen "Shakespeareclub". Zakladateli bylo několik homosexuálních mužů, kteří už v té době působili v magazínu "Levensrecht" (Právo na život). Ten byl založen několik málo měsíců před německou invazí v r. 1940 a po konci 2. světové války byla jeho činnost obnovená. V r. 1949 byl Shakespeareclub přejmenován na "Cultuur- en Ontspanningscentrum" (C.O.C.). Od svého začátku v r. 1946 až do r. 1962 byl jeho vedením pověřen Bob Angelo, pseudonym Nieka Engelschmana.

Cíle C.O.C. byly dvojnásobné: chtěli přispět k sociální emancipaci a rovněž nabídnout kulturní a společenská vyžití homosexuálním mužům a ženám. Sociální emancipace spočívala v usilování o přezkum článku 248-bis Wetboek van Strafrecht (hlavní pramen trestního práva Nizozemska) a jeho následné zrušení. Tato část trestního zákona z r. 1911 trestala sexuální styk s osobou téhož pohlaví ve věkovém rozpětí 16 až 21 let jedním rokem odnětí svobody. Pohlavní styk s osobou opačného pohlaví byl však legální už od 16 let. V prvních letech své existence byli Shakespeareclub a C.O.C. podrobovány přísné kontrole ze strany úřadů. Navzdory tomu se jim ale povedlo rozšířit své aktivity do Haagu, Rotterdamu a posléze i do Utrechtu a Arnhemu. Jiná města jako je Groningen, Leeuwarden a Eindhoven povolovaly homosexuálům shromažďování navzdory odporu místních autorit.

Aktivity C.O.C. sklidily své ovoce zejména v 50. a 60. letech minulého století, kdy se jim podařilo vybudovat subkulturu barů a diskoték pro gaye a lesby, což byla o proti předválečné situaci ohromná změna. Tehdy se homoexuálové setkávali převážně v parcích, na ulici a veřejných toaletách. V r. 1962 vystřídal Boba Angelo na místě předsedy organizace Benno Premsela. S novým předsedou se C.O.C. začala víc zviditelňovat, zejména prostřednictvím změny jména v r. 1964 z "Cultuur- en Ontspanningscentrum" na "Nederlandse Vereniging voor Homofielen COC" (Nizozemská asociace homosexuálů COC), čímž dala jasně najevo, že se jedná o homosexuální organizaci.

V 70. letech zažila akceptace homosexuality obrovský boom. Odpor ze strany církví, zdravotního personálu a společnosti obecně postupně mizel. Vyvrcholením bylo zrušení článku 248-bis v r. 1971 a oficiální uznání COC v r. 1973. Od r. 1971 vystupuje COC pod plným názvem "Nederlandse Vereniging voor Integratie van Homosexksualiteit COC" (Nizozemská organizace pro integraci homosexuálů COC). 70. léta byla však také obdobím radikalizace. COC se primárně snažila o integraci homosexuálů do heterosexuálního prostředí, ale celospolečenské klima je vedlo spíše k zakládání svých vlastních míst ve společnosti nezávisle na heterosexuálech a budování vlastní identity. A to právě protože se aktivní sexuální kultura zrodila v gay komunitě. Mnoho gay organizací působilo mimo COC. Ačkoliv mělo COC status největší gay organizace, ztrácelo podporu a vliv na politickém poli. Směřovalo a směřovalo stále víc a více do jakési gay unie. V 80. letech - době kdy vypukla velká veřejná diskuse na téma AIDS - akceptovala nizozemská vláda COC jako diskutujícího partnera na otázky gay komunity. I přesto je podíl na legalizaci stejnopohlavního manželství v Nizozemsku připisován spíše Gay Krantu, neboť až do poloviny 90. let byla COC toho názoru, že by manželství jako instituce mělo být zcela zrušené.

Čili vedení organizace se obecně potýkalo s výraznými problémy. Poslední krize vedení byla v létě 2004. V důsledku konfliktu ohledně stávajícího předsedy COC se rozhodli dva přední členové vedení odejít. Roztržka nakonec vedla k založení Homo LesBische Federatie Nederland z iniciativy Johna Blankensteina. Po několika váháních byly dobré vztahy mezi dvěma organizacemi obnoveny.

• Homomonument vyjadřuje také symbolickou roli COC na rozvoji LGBT hnutí v Nizozemsku. Jedním z bodů na trojúhelníku jsou symboly kanceláře COC Amsterdam.

• LGBT práva v Nizozemsku
• Seznam LGBT organizací

V tomto článku byl použit překlad textu z článku COC Nederland na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu COC Nederland na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky (nizozemsky)