Byung-Chul Han

Zpočátku studoval metalurgii, pak se přestěhoval do Německa a od roku 1980 se věnoval studiu filozofie, němčiny, literatury a katolické teologie. Doktorát získal na studiích ve Freiburgu disertační prací o Martinu Heideggerovi (1994). V roce 2000 nastoupil na katedru filozofie University v Basileji, kde se v roce 2010 habilitoval. Jeho oblastí zájmu je filozofie 18., 19. a 20. století, etika, sociální filozofie, fenomenologie, kulturologie, estetika, náboženství, teorie médií a mezikulturní filozofie. Od roku 2012 vyučuje filozofii a teorii kultury na Universität der Künste v Berlíně (UdK).

Han je autorem šestnácti knih, z nichž poslední pojednávají o podmínkách tzv. "společnosti únavy" (Müdigkeitsgesellschaft), "společnosti transparence" (Transparenzgesellschaft), a o neologismu shanzai, který interpretuje jako dekonstrukci aplikovanou současnou praxí čínského kapitalismu.

Hanova současná práce se zaměřuje na transparentnost jako kulturní normu neoliberální tržní společnosti, která vede až k dobrovolnému sebeodhalování a k diktátu, který se běžně vymáhá v totalitních systémech a připomíná pornografii[1]. Otevřenost se upřednostňuje na úkor jiných společenských hodnot jako jsou stud, tajemství a důvěra. V nedávné době přestal poskytovat médiím rozhovory a zřídka uvádí jakékoli životopisné údaje.

Ve svých knihách popisuje dnešní společnost jako společnost únavy (původní německý název: Müdigkeitsgesellschaft), kterou charakterizuje patologická porucha vedoucí k depresi, rozptýlení pozornosti, hyperaktivita a s častým syndromem vyhoření. Tvrdí, že to nejsou "infekce", ale "infarkty", které jsou způsobeny negativní imunologickou reakcí na prostředí, kde převládá móda pozitivity.

V Agonii Eróta přináší Byung-Chul Han myšlenky, které již uvedl ve svých dřívějších knihách o společnosti únavy a o společnosti transparence (německy: Transparenzgesellschaft). Zaměřuje pozornost na vzájemný vztah lidí označovaný za lásku na příkladu rozboru znaků ve filmu Larse von Triera Melancholia. Zde Han spatřuje depresi protagonistů a problematizuje její překonávání. Vidí v tom obraz dnešní společnosti, v níž výrazně převládá narcismus a sebestřednost. Han ve své analýze konstatuje skutečnost, že se vytrácí touha a mizí schopnosti věnovat se druhému. Točíme se kolem sebe samých a v této křeči nelze vztahy vytvářet. Dokonce i láska a sexualita jsou prostoupeny těmito sociálními změnami: sex, pornografie a vystavování se na veřejný odiv zastupují lásku a erotiku. Ve spojení s diktátem pozitivity vede sebestřednost ke zatemnění myšlení a fantazie. Jak Han uvádí, tato společenská nemoc není dosud diagnostikována, natož aby byla léčena. Agónie Eróta je také agónii myšlení. Nejdříve musí být ctěn řád, a až poté nám může sloužit jeho případné přestoupení.

Han píše o tématech, jako je pozornost, hyperaktivita, porucha osobnosti, syndrom vyhoření, deprese, vyčerpání, internet, láska, pop kultura, výkon, racionalita, náboženství, sociální média, subjektivita, únava, transparentnost a násilí. Kniha Müdigkeitsgesellschaft vyšla 11 jazycích. Podle několika jihokorejských novin je to nejdůležitější kniha roku 2012.