Buvajsar Sajtijev

Volnému stylu se věnoval od 10 let v rodném Chasavjurtu pod vedením Isaka Ibrajchanova. Ve 13 let mu při autohavárii zemřel otec Chamid a matka ho po roce poslala na internátní střední školu do dalekého Novokuzněcku. Po skončení střední školy v roce 1993 si ho stáhnul do zápasnického tréninkové centra v Krasnojarsku Dementre Mindyjašvili. V seniorské ruské reprezentaci se poprvé objevil v roce 1994. V roce 1995 již reprezentoval Rusko na seniorském mistrovství světa a přes vážné zranění kolene dokázal vybojovat svůj první titul mistra světa. V roce 1996 na olympijských hrách v Atlantě porazil ve finále Korejce Pak Čang-suna a získal první zlatou olympijskou medaili.

V roce 1997 se v ruské reprezentaci začal objevovat jeho mladší bratr Adam. V roce 1998 se krátce kvůli bratrovi, který bojoval ve stejné váhové kategorii, objevil ve střední váze. V roce 2000 odjížděl na své druhé olympijské hry v Sydney ve své velterové váze. Turnaj byl specifický zavedením nového systému vyřazování. Do tříčlenné skupiny, ze které postupoval pouze vítěz dostal nalosovaného zkušeného Bulhara Plamena Paskovala a mezinárodně zcela neznámého Američana Brandona Slaye. Bulharovi nedal způsobem jemu vlastním šanci a o postup ze skupiny se utkal s Američanem, který rovněž Bulhara porazil. Hned v úvodu ho Slay zaskočil svým agresivním stylem boje a prohrával 0:3. Tuto ztrátu se mu do konce hrací doby podařilo smazat a zajistit prodloužení. V prodloužení však v úvodu opět zaváhal, Američan ho strhnul na zem a senzačně zvítězil. Byla to jeho první porážka na mezinárodní scéně a konečné 9. místo patřilo k největším senzacím zápasnických soutěží. Malou náplastí mu byla zlatá olympijská medaile jeho bratra Adama ve střední váze.

V roce 2002 po dlouhé době prohrál na mistrovství Ruska s Magomedem Isagadžijevem a sezonu pojal odpočinkově. V roce 2004 byl opět v plné síle reprezentovat Rusko na olympijských hrách v Athénách. Postup z náročné základní skupiny si dokázal pohlídat, ve čtvrtfinále ustál krizovou situaci s Muradem Gajdarovem z Běloruska a postoupil do finále. Ve finále se utkal s Osetem Gennadijem Lalijevem reprezentujícím Kazachstán a po jednoznačním průběhu získal druhou zlatou olympijskou medaili.

V roce 2006 utrpěl na mistrovství světa teprve druhou porážku na mezinárodní scéně, když ho z turnaje taktickým způsobem vyřadil Bulhar Michail Ganev. V roce 2007 se již zdála jeho kariéra u konce, když prohrál na mistrovství Ruska s Machačem Murtazalijevem. V roce 2008 však dokázal opět mobilizovat síly, na ruském mistrovství vrátil Murtazalijevovi loňskou porážku a vybojoval čtvrtou účast na olympijských hrách v Pekingu. Na olympijských hrách bez větších potíži postoupil pavoukem do finále, ve kterém porazil Oseta Soslana Tydžyjeva reprezentujícího Uzbekistán a získal třetí zlatou olympijskou medaili. Sportovní kariéru ukončil v květnu 2009. Věnuje se trenérské práci.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Buvajsa Sajtyjev na Wikimedia Commons
• Buvajsa Sajtyjev v databázi Olympedia (anglicky)
• Výsledky Buvajsara Sajtyjeva na iat.uni-leipzig.de